DUCHOVNÍ DARY A SLUŽBY

Adventisté sedmého dne věří...
Bůh uděluje všem členům církve v každé době duchovní dary, které má každý člen ve službě a lásce použít pro společné dobro církve a lidstva. Působením Ducha svatého, který obdarovává každého člena podle své vůle, projevují se tyto dary ve schopnostech i služebnostech, které církev potřebuje pro splnění Bohem určených povinností. Podle Písma patří mezi dary Ducha: víra, uzdravování, proroctví, zvěstování, vyučování, přisluhování, smiřování, milosrdenství, sebeobětavá služba, laskavá ochota pomáhat lidem a povzbuzovat je. Některé členy církve Bůh povolal a Duchem uschopnil pro splnění pastoračních, evangelizačních, apoštolských a učitelských úkolů, potřebných pro přípravu členů k službě, pro vzdělání církve k duchovní zralosti, k podpoře jednoty víry a poznání Boha. Používají-li členové tyto dary jako věrní hospodáři různé milosti Boží, je církev chráněna před ničivým vlivem falešného učení. Roste Božím růstem a buduje se ve víře a lásce. Základní věroučné výtoky, 16


DUCHOVNÍ DARY A SLUŽBY

Slova, která Ježíš pronesl těsně před tím, než vystoupil do nebe, změnily dějiny. Učedníkům uložil: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mar 16,15)

Do celého světa? Všemu stvoření? Učedníci to museli považovat za nemožný úkol. Kristus, který věděl o jejich bezmocnosti, je proto požádal, aby neopouštěli Jeruzalém, ale čekali, „až se splní Otcovo zaslíbení . Potom je ujistil: „Ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země. (Sk 1,4.8)

Po Ježíšově nanebevstoupení strávili učedníci mnoho času na modlitbě. Neshody a žárlivost, které je provázely po většinu času stráveného s Ježíšem, vystřídal soulad a pokora. Učedníci se obrátili. Jejich úzký vztah s Kristem a výsledná jednota byly nezbytnou přípravou pro vylití Ducha svatého.

Stejně jako Ježíš obdržel zvláštní pomazání Duchem, který ho připravil pro jeho službu (Sk 10,38), tak i učedníci byli pokřtěni Duchem svatým, který je uschopnil vydávat svědectví. To přineslo úžasné výsledky. V den, kdy přijali Ducha svatého, pokřtili tři tisíce lidí (viz Sk 2,41).

Dary Ducha svatého

Kristus objasnil význam darů Ducha svatého v tomto podobenství: „Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností a odcestoval. (Mt 25,14.15)

Muž, který odcestoval, představuje Krista, který odcházel do nebe. „Služebníci tohoto člověka jsou vlastně Kristovi následovníci, za které bylo „zaplaceno výkupné (1K 6,20) „vzácnou krví Kristovou (1Pt 1,19). Kristus je vykoupil proto, aby sloužili, aby „nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal (2K 5,15).

Kristus dal hřivny každému služebníku podle jeho schopností, „každému jeho práci (Mk 13,34, Petrů). Spolu s dalšími dary a schopnostmi (viz kapitola 20) představují tyto hřivny zvláštní dary, které uděluje Duch svatý. (1)

Kristus dal tyto duchovní dary církvi o Letnicích. Pavel řekl: „Vystoupil vzhůru... dal dary lidem. Tak „každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování (Ef 4,8.7). Duch svatý tedy dával „každému zvláštní dar, jak sám chce (1K 12,11).Tyto dary umožňují církvi vykonat svěřené dílo.

Účel duchovních darů

Duch svatý dává člověku zvláštní schopnosti, které mu umožňují pomáhat církvi splnit její božské poslání.

Soulad v církvi. V korintském sboru nechyběl žádný duchovní dar (1K 1,4.7). Naneštěstí se však přeli jako malé děti o to, který dar je nejdůležitější.

Znepokojen rozdělením, které vzniklo v jejich sboru, napsal Pavel Korintským o pravé podstatě těchto darů a o tom, jak mají sloužit. Duchovní dary, jak vysvětluje, jsou dary milosti. Ze stejného Ducha pochází „rozdílná obdarování , která vedou k „rozdílné službě a „rozdílnému působení moci . Pavel ale zdůrazňuje, že je to „tentýž Bůh, který působí všecko ve všech (1K 12,4-6).

Duch dává dary každému věřícímu - pro vzdělání a budování církve. Potřeba Božího díla určuje, jaký dar Duch dá a komu. Všichni nedostávají stejné dary. Pavel říká, že Duch dává jednomu slovo moudrosti, druhému slovo poznání, někomu víru, jinému dar působení mocných činů, dalšímu proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu různé druhy jazyků, jinému dar vykládat jazyky. „To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. (1K 12,11) Vděčnost za působení darů v církvi patří Dárci, ne člověku, který tento dar obdržel. Protože jsou dary určené církvi a ne jednotlivcům, neměli by lidé své dary považovat za osobní vlastnictví.

Protože Duch dává dary, podle toho, jak to považuje za dobré, není možné s žádným darem pohrdat nebo ho podceňovat. Žádný člen církve se nemá právo povyšovat proto, že má zvláštní úřad nebo poslání. Nikdo by se také neměl cítit méněcenný kvůli tomu, že zastává nižší postavení.

1. Model působení. Pavel používá obraz lidského těla, aby objasnil soulad, který panuje mezi rozdílnými dary. Tělo má mnoho údů a každý z nich má jedinečné poslání. „Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. (1K 12,18)

Žádný samostatný úd nemůže tělu říci: „Nepotřebuji tě! Všechny jsou na sobě vzájemně závislé „a právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest. (1K 12,22-24)

Selhání jakéhokoli orgánu postihne celé tělo. Pokud by tělo nemělo mozek, nepracoval by ani žaludek a pokud by nemělo žaludek, nebylo by možné používat mozek. Podobně by utrpěla i církev, kdyby některý z členů, bez ohledu na to, jak je bezvýznamný, chyběl.

Některé části našeho těla, které jsou svou stavbou slabší, je třeba dobře chránit. Člověk může žít bez ruky nebo nohy, ale nemůže žít bez jater, srdce nebo plic. Za normálních okolností si tvář nebo ruce necháváme odkryté, ale zahalujeme oděvem jiné části našeho těla kvůli cudnosti a slušnosti. Menší dary bychom neměli vůbec podceňovat, ale měli bychom o ně starostlivě pečovat, protože zdraví církve záleží právě na nich.

Božím záměrem při udělování duchovních darů církvi bylo, „aby nedošlo k roztržce a aby díky nim vznikl duch jednoty a vzájemné důvěry, aby „údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. (1K 12,25.26) Pokud tedy jeden z věřících trpí, měla by o tom vědět celá církev a měla by mu pomoci zmírnit toto utrpení. Až se takový člověk uzdraví, pak je znovu zdravá i celá církev.

Když Pavel popsal hodnotu jednotlivých darů, jmenuje některé z nich: „A některým určil Bůh místo v církvi: ustanovil předně apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele; potom (udělil) dar zázraků, potom dary uzdravování, pomáhání, vedení správy, dar rozličných jazyků. (1K 12,28, Col; srov. Ef 4,11) Protože žádný z členů nemá všechny dary, povzbuzuje apoštol Pavel celý sbor: „Usilujte o vyšší dary! (1K 12,31). A dále se zmínil o těch darech, které jsou pro církev nejužitečnější. (2)

2. Nezbytný rozsah darů. Dary Ducha svatého však samy o sobě nestačí. Existuje ještě „mnohem vzácnější cesta (1K 12,31). I když tyto dary při Kristově příchodu pominou, ovoce Ducha je věčné. Tvoří ho věčná moc lásky a pokoj, dobrota a spravedlnost, které s sebou láska přináší (viz Ga 5,22.23; Ef 5,9). I když proroctví pomine, jazyky ustanou a poznání bude překonáno, víra, naděje a láska zůstane. „Ale největší z té trojice je láska. (1K 13,13) (3)

Tato láska (řecky agapé), kterou dává Bůh, je láskou sebeobětavou a dávající (1K 13,4-8). Je to „vznešenější druh lásky, která uznává, že osoba nebo věc, na kterou se zaměřuje, má svou hodnotu; je to láska založená na principu, ne na emocích; láska, která vyrůstá z obdivu k vlastnostem toho, koho miluje . (4) Dary bez lásky způsobují v církvi zmatek a roztržky. Mít kromě duchovních darů také tuto nesobeckou lásku je pro člověka onou mnohem vzácnější cestou. „Držte se lásky a usilujte o duchovní dary. (1K 14,1)

Život k Boží slávě. Pavel také mluví o duchovních darech v listě Římanům. Vyzývá všechny věřící, aby žili k Boží slávě (Ř 11,36-12,2). Znovu používá symboliku údů těla, aby znázornil rozmanitost , ale současně i jednotu, kterou se vyznačují věřící, kteří jsou spolu sjednoceni v církvi (Ř 12,3-6).

Věřící uznávají, že víra a duchovní dary mají svůj zdroj v Boží milosti; proto jsou pokorní. Čím více darů je věřícímu svěřeno, tím větší je jeho duchovní vliv a tím více by měl být také závislý na Bohu.

V této kapitole Pavel jmenuje následující dary: proroctví, dar služby, dar učit, schopnost povzbuzovat, dávat, dar vést a pečovat o trpící. Pavel, stejně jako v 1K 12, i zde, na konci tohoto seznamu, uvádí největší princip křesťanství - lásku (Ř 12,9).

Apoštol Petr představil téma duchovních darů na pozadí konce všech věcí, který „je blízko (1Pt 4,7). Naléhavost doby vyžaduje, aby věřící používali své duchovní dary. Řekl: „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. (1Pt 4,10) Stejně jako Pavel i Petr učil, že účelem duchovních darů není vyvyšování sebe sama, ale „aby se všecko dělo k oslavě Boží (1Pt 4,11). Také Petr spojuje lásku s duchovními dary (1Pt 4,8).

Růst církve. Apoštol Pavel ve svém třetím a závěrečném seznamu duchovních darů naléhavě žádá věřící, aby tomu povolání, kterého se jim dostalo „dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje (Ef 4,1-3).

Duchovní dary přispívají k získání jednoty, která působí růst církve. Každému věřícímu „byla dána milost podle míry Kristova obdarování (Ef 4,7).

Kristus dal následující dary: „Jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. (Ef 4,11-13) Ti, kteří přijali duchovní dary, by měli především sloužit věřícím a připravovat je na různé druhy služby, podle toho, jaké dary obdrželi. To církev buduje a vede k dosažení zralosti měřeno mírou Kristovy plnosti.

Tyto služebnosti upevňují duchovní rovnováhu a posilují schopnost bránit církev proti falešnému učení. „Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava. (Ef 4,14.15) A nakonec v Kristu duchovní dary přinášejí jednotu a úspěch. „Z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno. (Ef 4,16) Aby církev rostla podle Božího záměru, musí každý člen církve používat dary milosti, které mu Bůh dal.

Výsledkem bude, že církev poroste ve dvou směrech - bude prožívat početní růst členů a zároveň nárůst jednotlivých duchovních darů. Láska je součástí tohoto povolání, protože církev uskutečňuje vzdělávání a růst pouze tehdy, pokud tyto dary používá v lásce.

Důsledky duchovních darů

Společná služba. Písmo nepodporuje názor, že duchovní by měli sloužit a laičtí členové by měli pouze zahřívat lavice a čekat až budou duchovně nasyceni. Církev, „lid náležející Bohu (1Pt 2,9), tvoří jak kazatelé tak i laici. Nesou společnou zodpovědnost za blaho církve a její rozkvět. Jsou povoláni ke společné práci, každý podle svého zvláštního daru, který mu dal Kristus. Výsledkem těchto rozdílných darů jsou rozmanité služebnosti, které všechny vydávají společné svědectví, jehož účelem je rozšířit Boží království a připravit svět na setkání se svým Spasitelem (Mt 28,18-20; Zj 14,6-12).

Úloha duchovních. Učení o duchovních darech vkládá zodpovědnost za vzdělávání sboru na bedra kazatele. Bůh povolal apoštoly, proroky, evangelisty, kazatele a učitele, aby připravili jeho lid ke službě. „Kazatelé by se neměli věnovat práci, kterou má konat sbor, tím se vyčerpávají a brání druhým konat jejich povinnost. Měli by učit členy, jak pracovat v církvi a ve společnosti. (5)

Kazatel, který nemá dar vzdělávat, nepatří do kazatelské služby, ale do jiné oblasti Božího díla. (6) Úspěch Božího plánu pro církev závisí na ochotě a schopnosti kazatelů učit členy používat jejich Bohem svěřené dary.

Duchovní dary a misie. Bůh dává duchovní dary pro užitek celého těla, ne pouze pro užitek těch, kdo je přijímají. Právě tak jako věřící nepřijímá dary pro vlastní užitek ani církev nepřijímá všechny dary Ducha jen pro vlastní prospěch. Bůh obdařil církevní společenství duchovními dary proto, aby církev připravil na splnění misijního poslání, kterým jí ve světě pověřil.

Duchovní dary nejsou odměnou za dobře vykonanou práci, jsou naopak pomocí k tomu dobře práci udělat. Duch zpravidla dává člověku dary, jež se shodují s jeho přirozenými schopnostmi, ačkoli přirozené dary nejsou dary duchovní. Skrze znovuzrození člověk získává Ducha svatého. Musíme se znovuzrodit abychom byli obdařeni duchovními dary.



Jednota v rozmanitosti, ne jednotvárnost. Někteří křesťané se snaží přimět druhé k tomu, aby byli stejní jako jsou oni. To je ale lidské jednání a ne Boží plán. To, že církev zůstává jednotná navzdory rozmanitosti duchovních darů, ukazuje na to, že i dary se navzájem doplňují. Pokrok Boží církve tedy závisí na každém věřícím. Božím záměrem je, aby všechny dary, služby i působení moci splynuly v církvi ve společném díle jež staví na základech, které položila církev v minulosti. V Ježíši Kristu, úhelném kameni, „je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu (Ef 2,21).

Účelem darů je vydávání svědectví. Věřící přijímají rozdílné dary, což ukazuje na to, že každý člověk je zapojen do osobní služby. Proto by každý věřící měl být schopen vydat svědectví o své víře, rozdělit se o věroučné zásady a říci ostatním, co Bůh učinil v jeho životě. Důvodem, proč Bůh dává jednotlivé dary, ať už jsou jakékoli, je uschopnit tohoto člověka k vydávání svědectví.

Zanedbávání duchovních darů. Věřící, kteří odmítnou používat své duchovní dary, nejen zjistí, že jejich duchovní dary pomalu mizí, ale také že riskují svůj věčný život. Ve svém laskavém zájmu Ježíš vážně varuje, že služebník, který nepoužíval svou hřivnu, nebyl ničím jiným než služebník „špatný a líný , který ztratil věčnou odměnu (Mt 25,26-30). (7) Neužitečný služebník otevřeně přiznal, že jeho zanedbání bylo záměrné a předem uvážené. Proto byl za své selhání odpovědný. „Ve velký závěrečný den soudu ti, kteří žijí bez cíle, kteří zanedbávali příležitosti a vyhýbali se zodpovědnosti, budou velkým Soudcem započítáni mezi ty, kdo činili zlo. (8)

Rozpoznání duchovních darů

Členové, kteří se mají úspěšně zapojit do misijního díla církve, si musí uvědomit, jaké mají duchovní dary. Tyto dary jsou jako kompas a vedou věřícího ke službě k radosti z bohatého života (J 10,10). Když „neuznáme, nerozvíjíme a nepoužíváme naše dary (tedy je jednoduše zanedbáváme), je církev ochuzena; znamená méně než by podle původního Božího záměru mohla znamenat . (9)

Snahu rozpoznat duchovní dary (10) by měla provázet:

Duchovní příprava. Apoštolé se upřímně modlili o schopnost mluvit o tom, co by hříšníky vedlo ke Kristu. Odložili stranou rozdíly a touhu po nadřazenosti, jež se mezi nimi projevovala. Vyznání hříchů a pokání je přivedlo do užšího společenství s Kristem. Ti, kteří dnes přijímají Krista, potřebují prožít podobnou zkušenost v přípravě na křest Duchem Svatým.

Křest Duchem není jednorázovou událostí; měli bychom ho prožívat denně. (11) Měli bychom Pána prosit o tento křest, protože dává církvi moc svědčit a hlásat evangelium. Abychom to mohli dělat, musíme svůj život stále odevzdávat Bohu; žít plně v Kristu a žádat ho o moudrost objevit naše dary (Jk 1,5).

Studium Písma. Když budeme s modlitbou studovat to, co učí Nový zákon o duchovních darech, umožníme tak Duchu svatému, aby nám ukázal konkrétní službu, kterou pro nás připravil. Je důležité, abychom uvěřili, že nám Bůh dává přinejmenším jeden dar a ten bychom měli použít v jeho službě.

Otevřenost pro Boží vedení. Nemáme používat Ducha, ale Duch má používat nás, „neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí (Fp 2,13). Je předností být ochoten pracovat v jakémkoli druhu služby, jež nám Bůh dává. Musíme dát Bohu příležitost probudit v jiných touhu po naší pomoci. Měli bychom být připraveni odpovědět na vzniklé potřeby církve. Neměli bychom se obávat zkoušet nové věci, ale měli bychom těm, kteří nás žádají o pomoc, říci o našich schopnostech a zkušenosti.

Potvrzení duchovních darů společenstvím. Protože Bůh dává tyto dary pro budování své církve, měli bychom očekávat, že naše dary definitivně potvrdí i úsudek těla Kristova; neměli bychom vycházet pouze z našich vlastních pocitů. Často je obtížnější rozpoznat vlastní dary než obdarování druhých. Musíme být nejenom ochotni naslouchat tomu, co druzí říkají o našich darech, ale je také důležité, abychom sami rozpoznali a potvrdili Boží dary u druhých.

Nic nepůsobí větší radost a nepřináší větší uspokojení než vědomí, že zastáváme místo nebo konáme nám Bohem svěřenou službu. Prožíváme velké požehnání, když v jeho službě používáme zvláštní dary, které nám Kristus dal skrze Ducha svatého. Kristus se touží rozdělit o své dary milosti. Dnes můžeme přijmout jeho pozvání a objevit, co mohou jeho dary vykonat v životě naplněném Duchem svatým!

Poznámky:
1. Viz např. E. Whiteová, Kristova podobenství, str. 191, 192. Nelze vždy jednoduše rozlišit nadpřirozené, zděděné a získané schopnosti. Často se zdá, že u těch, kdo jsou vedeni Duchem svatým, jsou tyto schopnosti propojeny.

2. Viz Richard Hammill, „Spiritual Gifts in the Church Today , Ministry, červenec 1982, str. 15, 16.

3. V nejširším slova smyslu je láska Božím darem, protože od něj pochází všechny dobré věci (J 1,17). Láska je ovocem Ducha (Ga 5,22), ale není duchovním darem v tom smyslu, že by ji Duch svatý dával jen některým věřícím a jiní by ji neměli. Všichni se mají „držet lásky (1K 14,1).

4. SDA Bible Commentary, rev. vyd., sv. 6, str. 778.

5. E. Whiteová, „Appeals for Our Missions v Historical Sketches of the Foreign Missions of the Seventh-day Adventists (Basel, Switzerland: imprimerie Polyglotte, 886), str. 291. Srov. Rex D. Edwards, A New Frontier - Every Believer a Minister [Mountain View, CA: Pacific Press, 1979], str. 58-73).

6. J. David Newman, „Seminar in Spiritual Gifts , nepublikovaný manuskript, str. 3.

7. O vážnosti této podmínky viz E. Whiteová, „Home Discipline , Review and Herald, 13. červen 1882, str. [1].

8. SDA Bible Commentary, rev. vyd. sv. 5, str. 511.

9. Don Jacobsen, „What Spiritual Gifts Mean to Me , Adventist Review, 25. prosinec, 1986, str. 12.

10. Viz Roy C. Naden, Discovering Your Spiritual Gifts (Berien Springs, MI.: Institute of Church Ministry, 1982); Mark A. Finley, The Way to Adventist Church Growth (Siloam Springs, AR: Concerned Communication, 1982); C. Peter Wagner, Your Spiritual Gifts Can Help Your Church to Grow (Glendale, CA.: Regal Books, 1979).

11. Srov. E. Whiteová, Skutky Apoštolů, str. 34, 35; E. Whiteová, Cousels to Parents, Teachers and Students (Mountain View, CA: Pacific Press, 1943), str. 131.

|Zpět| |Hlavní menu|