DAR PROROCTVÍ

Adventisté sedmého dne věří...
Jedním z darů Ducha svatého je proroctví. Tento dar je příznačný pro církev ostatků a projevil se v díle E. G. Whiteové. Spisy této služebnice Páně jsou trvalým a významným ukazatelem k pravdě, jsou církvi pomocí, usměrněním, poučením i napomenutím. Jasně též potvrzují, že Písmo je měřítkem, kterým je třeba posuzovat každé učení i každou zkušenost. Základní věroučné výroky, 17

DAR PROROCTVÍ

Judský král Jóšafat byl velmi rozrušen. Nepřátelské jednotky se blížily a budoucnost byla naplněna beznadějí. „Jóšafat se dotázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst. (2Pa 20,3) Lid začal přicházet do chrámu, aby Boha prosil o milosrdenství a vysvobození.

Jóšafat vedl modlitební shromáždění a vyzýval Boha, aby celou situaci změnil. Modlil se slovy: „Hospodine, Bože našich otců, cožpak nejsi ty Bůh na nebi, který vládne nade všemi královstvími pronárodů? Máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, nikdo se ti nemůže vzpěčovat. (2Pa 20,6) Nechránil snad Bůh v minulosti předivným způsobem svůj lid? Nedal Bůh tuto zemi svému vyvolenému národu? Proto Jóšafat úpěnlivě prosí: „Bože náš, což je nebudeš soudit? Nemáme sílu... Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k tobě. (2Pa 20,12)

Celý Judský národ stál před Hospodinem. Tu povstal Jachzíel. Jeho poselství dodalo odvahu a nasměrovalo bojácný lid. „Nebojte se... boj není váš, ale Boží... vy přitom bojovat nemusíte. Postavte se Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, stůjte a uvidíte, jak vás Hospodin zachrání. Hospodin bude s vámi. (2Pa 20,15-17) Následujícího rána řekl král Jóšafat svým vojákům: „Věřte v Hospodina, svého Boha a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar. (2Pa 20,20) (1)

Král tak bezvýhradně důvěřoval téměř neznámému proroku Jachzíelovi, že stáhl své vojáky z první linie a nahradil je skupinou zpěváků, kteří zpívali chvály Hospodinu a chválili jeho velebnou svatost! Jak začaly znít hymny víry, způsobil Hospodin zmatek mezi armádami, které se spojily proti Judovi. Porážka byla tak zdrcující, že „nikdo nevyvázl (2Pa 20,24).

Jachzíel se v této zvláštní chvíli stal Božím mluvčím.

Ve starozákonní i novozákonní době hráli proroci velmi důležitou roli. Přestal dar proroctví působit po uzavření biblického kánonu? Abychom našli odpověď na tuto otázku, musíme zrekapitulovat prorocké dějiny.



Prorocký dar v biblických dobách

Ačkoli s příchodem hříchu skončila možnost mluvit s Bohem tváří v tvář (Iz 59,2), Bůh neukončil svůj důvěrný vztah s lidmi; naopak nalezl jiné způsoby, jak s nimi komunikovat. Své povzbuzení, varování a napomenutí oznamoval prostřednictvím proroků. (2)

Podle Písma je prorokem ten, „kdo přijímá sdělení od Boha a předává jeho obsah Božímu lidu . (3) Proroci neprorokovali z vlastní iniciativy, „nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé poslaní od Boha (2Pt 1,21).

Ve Starém zákoně je slovo prorok většinou překladem hebrejského výrazu nabí. Význam tohoto slova vyjadřuje Ex 7,1.2: „Hospodin řekl Mojžíšovi: 'Pohleď, ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem, a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem. Ty mu povíš všechno, co ti přikážu, a Áron, tvůj bratr, bude mluvit s faraónem.' Mojžíšův vztah k faraónovi se má podobat vztahu, jaký má Bůh ke svému lidu. A Áron sděloval Mojžíšova slova faraónovi, takže prorok oznámil lidu Boží slovo. Výraz prorok tedy označuje Bohem pověřeného Božího mluvčího. Řecký ekvivalent hebrejského nabí je profetes.

Výraz „vidoucí je překladem dvou jiných hebrejských slov - róe (Iz 30,10) a chóze (2S 24,11; 2Kr 17,13); tyto výrazy opět označují osobu s prorockým darem. Výrazy prorok a vidoucí spolu úzce souvisí. Písmo vysvětluje: „Když se dříve někdo v Izraeli šel dotazovat Boha, říkal: 'Nuže, pojďme k vidoucímu.' Dnešní prorok se dříve nazýval vidoucí. (1S 9,9) Označení vidoucí zdůrazňovalo způsob, jakým prorok přijímal Boží poselství. Bůh odhalil „očím nebo mysli proroka informace, které chtěl, aby byly sděleny Božímu lidu.

Bůh celá léta zjevoval svou vůli vyvolenému lidu prostřednictvím těch, kteří měli dar proroctví. „Ovšem Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům. (Am 3,7, srov. Žd 1,1)

Poslání prorockého daru v Novém zákoně. Nový zákon klade proroctví na přední místo mezi dary Ducha svatého. Jednou ho jmenuje na prvním a dvakrát na druhém místě mezi službami, které jsou pro církev nejužitečnější (viz Ř 12,6; 1K 12,28; Ef 4,11). Věřící mají usilovat zvláště o tento dar (1K 14,1.39).

Nový zákon ukazuje, že proroci mají následující poslání:

1. Pomáhají při založení církve. Základem církve „jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Ježíš Kristus (Ef 2,20).

2. Zahajují rozvoj křesťanské misie. Duch svatý povolal Pavla a Barnabáše na jejich první misijní cestu právě skrze proroky (Sk 13,1.2) a vedl je pak tam, kde měli jako misionáři pracovat (Sk 16,6-10).

3. Budují církev. Pavel říká: „Kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve. Proroctví je určeno „lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí a povzbuzení (1K 14,4.3). Spolu s ostatními dary dal Bůh církvi dar proroctví, aby věřící „dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla (Ef 4,12).

4. Sjednocují a chrání církev. Proroci pomáhají, abychom „dosáhli jednoty víry , chrání církev proti falešnému učení, díky nim již „nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu (Ef 4,14).

5. Varují před budoucími obtížemi. Jeden z novozákonních proroků varoval před přicházejícím hladomorem. Na základě toho začala církev připravovat pomoc pro ty, kdo při tomto hladomoru trpěli (Sk 11,27-30). Jiní proroci varovali Pavla, že bude v Jeruzalémě zatčen a uvězněn (Sk 20,23; 21,4.10-14).

6. Upevňují víru ve chvílích sporů. Při prvním církevním koncilu Duch svatý vedl církev k rozhodnutí ve sporné otázce, která se týkala spasení křesťanů z pohanů. Potom Duch svatý znovu věřící utvrdil v pravém učení. Když Judas a Silas oznámili členům církve rozhodnutí koncilu, „bratry velmi povzbudili a posílili svými slovy; vždyť i oni byli proroci (Sk 15,32).

Prorocký dar v poslední době

Mnoho křesťanů se domnívá, že se dar proroctví přestal vyskytovat na konci apoštolské doby. Bible však ukazuje, že církev potřebuje zvláštní Boží vedení během rozhodujících okamžiků na konci času. To svědčí o stálé potřebě prorockého daru i po skončení novozákonní doby.

Pokračování prorockých darů. Neexistuje žádný biblický důkaz, že by Bůh odňal církvi duchovní dary předtím, než splní svůj účel. Podle apoštola Pavla jejich úkolem je, abychom „všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti (Ef 4,13). Protože církev tohoto stavu ještě nedosáhla, stále potřebuje všechny dary Ducha. Tyto dary, včetně daru proroctví, budou dále působit k užitku Božího lidu až do Kristova příchodu. V důsledku toho Pavel věřící napomíná: „Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. (1Te 5,19,20) A dále radí: „Usilujte o duchovní dary, nejvíce pak o dar prorocké řeči. (1K 14,1)

Tyto dary se neprojevovaly v církvi vždy plně. (5) Po smrti apoštolů se proroci těšili úctě v mnoha kruzích, a to až do roku 300 po Kr. (6) Ale úpadek duchovnosti v církvi a následné odpadnutí (viz kapitola 12) způsobilo, že se dary Ducha svatého přestávaly objevovat. Ve stejné době činnost falešných proroků způsobila ztrátu důvěry v prorocký dar. (7)

To, že prorocký dar v určité době církevních dějin upadal, neznamená, že Bůh tento dar natrvalo odňal. Podle Bible, když se bude blížit konec, bude tento dar církvi pomáhat projít touto nesnadnou dobou. Navíc ukazuje, že tento dar se bude právě tehdy vyskytovat mnohem častěji.

Prorocký dar těsně před druhým příchodem. Jan Křtitel dostal od Boha dar proroctví, aby oznámil Kristův první příchod. Podobně lze očekávat, že Bůh znovu sešle prorocký dar, prostřednictvím kterého bude oznamován jeho druhý příchod, aby měl každý příležitost připravit se na setkání se Spasitelem.

Kristus se zmiňuje o působení falešných proroků, jako o jednom ze znamení, že jeho příchod je blízko (Mt 24,11.24). Pokud by během doby konce neměli přijít žádní praví proroci, pak by Kristus varoval před všemi, kdo budou tvrdit, že mají tento dar. Jeho varování před falešnými proroky naznačuje, že zde budou také praví proroci.

Prorok Jóel předpovídá mimořádné vylití prorockého daru těsně před Kristovým příchodem. Říká: „I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. (Jl 3,1-4)

O prvních letnicích došlo k významnému vylití Ducha. Petr citoval proroctví z knihy Jóele a poukazoval na to, že Bůh zaslíbil, že přijde takové požehnání (Sk 2,2-21). Můžeme se však ptát, zdali Jóelovo proroctví dosáhlo svého konečného naplnění o letnicích nebo zdali přijde ještě jiné, rozsáhlejší naplnění. Nemáme žádné důkazy o tom, že by znamení na slunci a na měsíci, o kterých Jóel mluví, předcházela nebo následovala po vylití Ducha. Tato znamení se naplnila až o mnoho století později (viz kapitola 24).

Letnice, byly tedy jakousi předzvěstí plného vylití Ducha před druhým příchodem. Stejně tak, jako v Palestině na podzim, krátce po té, co byla zaseta úroda, přicházel raný déšť, tak i o letnicích přineslo vylití Ducha svatého dary Ducha. Úplné a konečné naplnění Jóelova proroctví odpovídá pozdnímu dešti, který přicházel na jaře, kdy dozrávalo obilí (Jl 2,23). Ke konečnému vylití Ducha svatého dojde těsně před druhým příchodem, potom co se splní předpovězená znamení na slunci, měsíci a hvězdách (Mt 24,29; Zj 6,12-17; Jl 3,4). Stejně jako pozdní déšť i toto závěrečné vylití Ducha umožní, aby pozemská úroda dozrála (Mt 13,30.39). „Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. (Jl 3,5)

Prorocký dar v církvi ostatku. Zj 12 mluví o dvou velkých obdobích pronásledování. Během prvního období, které trvalo od roku 538 po Kr. do roku 1798 po Kr. (Zj 12,6.14; viz kapitola 12) budou věrní věřící trpět při krutém pronásledování. Těsně před druhým příchodem satan znovu zaútočí proti „ostatnímu jejímu potomstvu , církvi ostatku, která se odmítla vzdát své věrnosti Kristu. Zjevení označuje věrné věřící, kteří tvoří ostatek, jako ty, „kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova (Zj 12,17).

To, že výraz „Ježíšovo svědectví mluví o prorockém zjevení, vyplývá z pozdějšího rozhovoru mezi andělem a Janem. (8)

Téměř na konci knihy Zjevení se anděl představuje jako „služebník jako ty a tvoji bratři (Zj 19,10) a „služebník jako ty a tvoji bratří proroci (Zj 22,9). Tato dvě podobná vyjádření objasňují, že jsou to proroci, kdo mají „Ježíšovo svědectví . (9) To také vysvětluje andělovo prohlášení - „Ježíšovo svědectví je totiž Duch proroctví (Zj 19,10, Petrů).

Ve svém komentáři k tomuto textu James Moffat napsal: „'Ježíšovo svědectví (to, co nese Ježíš) je (tvoří) duch proroctví.' To... zvláště charakterizuje bratry držící se Ježíšova svědectví, jako nositele prorocké inspirace. Ježíšovo svědectví se tedy téměř shoduje s tím, o čem svědčí Ježíš (Zj 22,20). Je to Ježíšovo sebezjevení (podle Zj 1,1 pochází od Boha), které vede křesťanské proroky. (10)

Výraz duch proroctví se tedy může vztahovat na 1. Ducha svatého, který proroky inspiruje tím, že jim dává zjevení od Boha, 2. působení daru proroctví nebo na 3. toho, kdo proroctví tlumočí.

Dar proroctví, Ježíšovo svědectví „církvi prostřednictvím proroka (11) je příznačným rysem církve ostatku. Jeremjáš spojuje zánik tohoto daru s bezzákoností - „zákona není ani její proroci nemívají vidění od Hospodina (Pl 2,9). Zjevení ukazuje, že církev poslední doby bude vlastnit dva rozhodující znaky; její členové jsou ti, kteří „ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista - prorocký dar (Zj 12,17, kral.).

Bůh dal prorocký dar „církvi při vyjití z Egypta, aby organizoval, vyučoval a vedl Boží lid (Sk 7,38). „Skrze proroka vyvedl Hospodin Izraele z Egypta, skrze proroka nad ním držel stráž. (Oz 12,14) Nepřekvapuje tedy, že se tento dar objevuje i mezi těmi, kteří se účastní posledního vyjití z hříchem porušené planety Země do nebeského Kenaanu. Toto vyjití, které bude následovat po druhém příchodu, je závěrečným a úplným naplněním Iz 11,11: „V onen den ještě podruhé vztáhne Panovník ruku, aby získal pozůstatek svého lidu.

Pomoc v závěrečné krizi. Písmo ukazuje, že Boží lid prožije v posledních dnech dějin země plnost hněvu satanské moci draka, který učiní poslední pokus zničit tento lid (Zj 12,17). „Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. (Dn 12,1) Bůh ve své lásce ujišťuje svůj lid, že nebudou sami. Tak budou moci přežít tento nejintenzívnější boj v dějinách. Ježíšovo svědectví, Duch proroctví, je bezpečně povede k jejich konečnému cíli - k setkání s jejich Spasitelem při druhém příchodu.

Následující ilustrace vysvětluje vztah mezi Biblí a pobiblickými příklady působení prorockého daru: „Předpokládejme, že se chceme vydat na cestu. Majitel lodi nám dá příručku s pokyny a řekne nám, že obsahuje instrukce postačující na celou naši cestu. Budeme-li na ně dbát, bezpečně se dostaneme do cílového přístavu. Na začátku plavby otvíráme naši příručku, abychom se dozvěděli, co obsahuje. Zjistíme, že její autor stanovil obecné principy, jež by nás na naší cestě měli vést a prakticky poučit o nepředvídatelných situacích, které mohou během plavby nastat. Zároveň nám také říká, že poslední část naší cesty bude zvlášť nebezpečná, protože obrysy pobřeží se stále mění v důsledku tekutých písků a častých bouří. 'Ale pro tuto část cesty', říká, 'jsem pro vás zajistil kormidelníka, který se s vámi setká a dá vám patřičné pokyny, podle toho, jak to bude vyžadovat vzniklá situace a případná nebezpečí. Musíte jej respektovat.' Podle uvedených pokynů jsme dospěli k oné nebezpečné době a kormidelník skutečně přichází tak, jak bylo slíbeno. Když však nabízí své služby, staví se proti němu někteří členové posádky. 'My máme původní příručku s pokyny', říkají, 'a ta nám úplně stačí. Spoléháme na ni a pouze na ni, nechceme od tebe nic.' Kdo nyní více dbá na původní příručku? Ti, kdo odmítli kormidelníka, nebo ti, kdo ho přijali tak, jak je příručka informovala? Posuďte nyní. (12)

Proroci pobiblické doby a Písmo

Samotná Bible je výsledkem prorockého daru. Tento dar nemá v pobiblické době nahradit Písmo, nebo k němu něco přidávat, protože biblický kánon je nyní uzavřen.

Prorocký dar se vyskytuje v poslední době více, než se vyskytoval v době apoštolů. Jeho posláním je vést k Bibli jako k základu víry a praxe, vysvětlovat její učení a uplatňovat biblické principy v každodenním životě. Působí při založení a budování církve a umožňuje jí vykonat její Bohem určené poslání. Prorocký dar napomíná, varuje, vede a povzbuzuje jednotlivé věřící, chrání je stejně jako celou církev před odpadnutím a sjednocuje je na biblických pravdách.

Proroci pobiblické doby působí podobně jako proroci Nátan, Gád, Asaf, Šemajáš, Azarjáš, Elíezer, Achijáš a Obéd, Mirjam, Debóra, Chulda, Simeon, Jan Křtitel, Agabus a Silas, Anna, čtyři Filipovy dcery, kteří žili v biblických dobách, ale jejichž svědectví se nikdy nestalo součástí Bible. Stejný Bůh, který promlouval skrze proroky, jejichž spisy jsou v Bibli, inspiroval také tyto proroky a prorokyně. Jejich poselství není v rozporu s již zaznamenaným Božím zjevením.

Prověření prorockého daru. Protože Bible varuje, že před Kristovým návratem povstanou falešní proroci, musíme pečlivě zkoumat všechny projevy prorockého daru. Pavel řekl: „Prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. (1Te 5,20-22; srov. 1J 4,1)

Bible uvádí několik znaků, podle kterých můžeme rozpoznat pravý dar proroctví od falešného.

1. Je poselství ve shodě s Biblí? „K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedle slova toho, v němž není žádné záře. (Iz 8,20, kral.) Tento text naznačuje, že poselství každého proroka by mělo být v souladu s Božím zákonem a svědectvím Bible. Prorok nesmí protiřečit předchozím proroctvím. Duch svatý nikdy neodporuje svému již danému poselství, protože u Boha „není proměny ani střídání světla a stínů (Jk 1,17).

2. Splnily se jeho předpovědi? „'Jak poznáme slovo, které Hospodin promluvil?' Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Dt 18,21.22; srov. Jr 28,9) Ačkoli předpovědi mohou zahrnovat poměrně malou část prorockého poselství, jeho přesnost se musí prokázat.

3. Uznává Kristovo vtělení? „Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. (1J 4,2.3) Tato zkouška vyžaduje více než pouhé uznání, že Ježíš Kristus žil na zemi. Pravý prorok musí vyznat víru v biblické učení o Kristově vtělení - musí věřit v jeho božství a preexistenci, jeho narození z panny, pravé lidství, bezhříšný život, smírnou oběť, vzkříšení, nanebevstoupení, přímluvnou službu a druhý příchod.

4. Nese prorok dobré nebo špatné „ovoce ? Proroctví vzniká tak, že Duch svatý inspiruje lidi „poslané od Boha (2Pt 1,21). Pravého proroka můžeme poznat podle jeho ovoce (Mt 7,16). Ježíš říká: „Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. (Mt 7,18-20)

Tato rada je velmi důležitá při hodnocení prorokova nároku. Mluví především o životě proroka. To neznamená, že musí být naprosto dokonalý. Písmo říká, že Eliáš byl „člověk jako my (Jk 5,17). Život proroka by se měl vyznačovat nesením ovoce Ducha a ne skutků lidské svévole (viz Ga 5,19-23).

Tento princip se také týká vlivu, který má prorok na druhé. Jaké výsledky přináší jeho vliv na životy těch, kteří přijali jeho poselství? Připravují jeho poselství Boží lid pro misijní práci a sjednocují ho ve víře (Ef 4,12-16)?

Každý člověk, který tvrdí, že má prorocký dar, podléhá těmto biblickým kritériím. Pokud je splňuje, můžeme důvěřovat tomu, že Duch svatý dal tomuto člověku dar proroctví.

Duch proroctví v Církvi adventistů sedmého dne

Dar proroctví se projevil ve službě Ellen G. Whiteové, která patřila mezi zakladatele Církve adventistů sedmého dne. Obdržela inspirované rady pro Boží lid poslední doby. Svět na začátku devatenáctého století, kdy začala přinášet Boží poselství, byl světem mužů. Její prorocké povolání ji vystavilo kritickému zkoumání. Splnila biblická kritéria a svým prorockým darem sloužila po celých sedmdesát let. Od roku 1844, kdy jí bylo sedmnáct až do své smrti v roce 1915, obdržela více než dva tisíce vidění. Během svého života žila a pracovala v Americe, Evropě a Austrálii, kde radila, organizovala novou práci, kázala a psala.

Ellen Whiteová si nikdy nečinila nárok na to, aby byla označena za prorokyni, ale nic nenamítala proti tomu, když ji tak ostatní nazývali. Vysvětluje: „V mládí mi byla položena otázka: Jsi prorok? Odpověděla jsem: Já jsem posel Páně. Vím, že mne mnozí lidé označují za proroka, ale já si nečiním nárok na tento titul... Proč netvrdím, že jsem prorok? Protože v těchto dnech je mnoho těch, kteří neohroženě tvrdí, že jsou proroky a přitom jsou vlastně pohanou Kristova díla; navíc mé dílo zahrnuje mnohem víc, než naznačuje slovo 'prorok'... Nikdy jsem netvrdila, že jsem prorokyně. Jestliže mne tak nazývají druzí, nepřu se s nimi. Mé dílo je však natolik rozmanité, že se nenazývám jinak než posel. (13)

Uplatnění prorockých kritérií. Do jaké míry se služba Ellen Whiteové shoduje s biblickými kritérii proroka?

1. Souhlas s Písmem. Její rozsáhlé literární dílo zahrnuje desetitisíce biblických textů, které jsou často doplněny podrobným výkladem. Pečlivé studium prokázalo, že její spisy jsou důsledné, přesné a v plné shodě s Písmem.

2. Přesnost předpovědí. Spisy Ellen Whiteové obsahují poměrně malé množství předpovědí. Některé z nich se plní, jiné na své splnění ještě čekají. Ty, které již můžeme zkoumat, se naplnily s obdivuhodnou přesností. Následují dva příklady, které ukazují její prorocký pohled:

a. Vzestup moderního spiritismu. V roce 1850, kdy byl spiritismus (hnutí, které propaguje styk s duchovním světem a mrtvými) na počátku svého rozvoje, jej Ellen Whiteová označuje za podvod poslední doby a předpověděla jeho rozmach. I když v té době bylo toto hnutí zcela protikřesťanské, předvídala, že se jeho nepřátelský postoj ke křesťanství změní a že mezi křesťany začne vzbuzovat úctu. (14) Od té doby se spiritismus rozšířil do celého světa a získal miliony stoupenců. Změnil se i jeho protikřesťanský postoj; mnozí se nazývají křesťanští spiritisté. Tvrdí, že mají pravou křesťanskou víru a že „spiritisté jsou jedinými věřícími, kteří používají Kristem zaslíbené dary, prostřednictvím kterých uzdravují nemocné a ukazují budoucí vědomí a postupně se vyvíjející bytí . (15) Dokonce prohlašují, že spiritismus „poskytuje znalost všech velkých náboženských systémů a navíc nabízí více znalostí o křesťanské Bibli, než všechny komentáře dohromady. Tvrdí, že Bible je knihou spiritismu. (16)

b. Úzká spolupráce mezi protestanty a katolíky. Během života Ellen Whiteové existovala mezi protestanty a katolíky velká propast, která mezi nimi vylučovala jakoukoli spolupráci. Mezi protestanty vládly protikatolické nálady. Ellen Whiteová prorokovala, že výsledkem velkých změn uvnitř protestantismu bude odklon od reformační víry. V důsledku toho se zmenší rozdíly mezi protestanty a katolíky a to povede k překlenutí propasti, jež je oddělovala. (17)

V letech, které následovaly po její smrti, došlo k vzestupu ekumenického hnutí, založení Světové rady církví a katolickému Druhému vatikánskému koncilu. Protestanté jako by si přestali být vědomi nebo snad dokonce zcela odmítli reformační pohled na výklad proroctví. (18) Tyto velké změny odstranily překážky mezi protestanty a katolíky a vedly ke stále těsnější spolupráci.

3. Uznání Kristova vtělení. Ellen Whiteová mnoho psala o Kristově životě - o jeho úloze Pána a Spasitele, o smírné oběti na kříži, o jeho současné přímluvné službě; to jsou témata, která v jejích spisech převažují. Její kniha Touha věků se považuje za jednu z nejduchovnějších knih, která kdy byla napsána o Kristově životě. Kniha Cesta ke Kristu, jenž je její nejrozšířenější knihou, vedla miliony lidí k hlubšímu vztahu s Kristem.

Její spisy zřetelně představují Krista jako pravého Boha i pravého člověka. Její vyvážené výklady jsou v plném souladu s Biblí, snaží se vyhnout přílišnému zdůrazňování jedné nebo druhé přirozenosti, což byl problém, který způsobil v dějinách křesťanství tak mnoho rozporů.

Všeobecně se na Kristovu službu dívala z praktického hlediska. Bez ohledu na to, o jaké otázce psala, bylo jejím hlavním cílem přivést čtenáře k hlubšímu vztahu se Spasitelem.

4. Vliv její služby. Již uplynulo více než století od chvíle, kdy Ellen Whiteová obdržela dar proroctví. Její církev a životy těch, kteří dbali na její rady, ukazují, jaký vliv měl její život i poselství.

„Ačkoli nezastávala žádné oficiální postavení, nebyla vysvěceným kazatelem a nepřijímala od církve plat až do smrti svého manžela, její vliv formoval Církev adventistů sedmého dne více, než cokoli jiného, kromě Bible. (19) Byla hybnou silou, která stála v pozadí při organizování vydavatelské činnosti církve, škol, lékařsko-misijního díla a celosvětového misijního úsilí, jež z Církve adventistů sedmého dne učinilo jednu z nevětších a nejrychleji rostoucích protestantských misijních společností.

Její literární dílo obsahuje více než 80 knih, 200 traktátů a brožur a 4600 článků do časopisu. Kázání, deníky, zvláštní svědectví a dopisy tvoří dohromady dalších 60000 stran rukopisného materiálu.

Rozsah tohoto díla je ohromující. Odborné znalosti Ellen Whiteové se neomezovaly na několik málo oblastí. Pán jí dával rady v otázkách zdraví, vzdělání, rodinného života, střídmosti, evangelizace, publikačního díla, řádné stravy, lékařského díla i v mnoha jiných oblastech. Možná, že nejvíce překvapují její spisy z oblasti zdraví, protože to, co hlásala před více než sto lety, potvrzuje moderní věda.

Její spisy se zaměřují na Ježíše Krista a podporují vysoké morální a etické hodnoty židovsko-křesťanské tradice.

Ačkoli mnoho jejích spisů se zaměřovalo na Církev adventistů sedmého dne, velké části z nich si také váží široká veřejnost. Její kniha Cesta ke Kristu byla přeložena do více než sto jazyků a prodalo se více než 15 milionů výtisků. Jejím největším dílem je oblíbené pětisvazkové dílo Drama věků, které podrobně popisuje velký spor mezi Kristem a satanem od vzniku hříchu až do jeho konečného odstranění z vesmíru.

Její dílo má na věřící hluboký vliv. Nedávno Institut církevní služby na Andrewsově univerzitě vykonal studii, která srovnávala křesťanský postoj a chování adventistů, kteří pravidelně čtou její knihy a těch, kdo je nečtou. Tento výzkum silně podtrhl vliv jejích spisů na ty, kdo je čtou. Studie došla k tomuto závěru: „Čtenáři jejích spisů mají užší vztah s Kristem, větší jistotu svého postavení před Bohem a dokáží snáze rozpoznat své duchovní dary. Mají větší pochopení pro výdaje na veřejnou evangelizaci a více přispívají na místní misijní projekty, cítí se lépe připraveni pro vydávání svědectví a skutečně více svědčí a více se také zapojují do evangelizačních programů. Je pravděpodobnější, že denně studují Bibli, že se modlí za konkrétní lidi, že se společně setkávají ve skupinách a denně konají rodinné pobožnosti. Na svou církev se dívají pozitivněji a získávají také více nově obrácených lidí. (20)

Duch proroctví a Bible. Spisy Ellen Whiteové nemají nahradit Bibli ani je nelze stavět na stejnou úroveň s Písmem. Jedině Bible je jedinečným měřítkem, kterým musí být posuzovány její spisy a ostatní literatura a kterému se musí podřídit.

1. Bible je nejvyšším měřítkem. Adventisté sedmého dne plně podporují reformační princip sola scriptura. Bible je svým vlastním vykladačem a jedině Bible je také základem veškerého učení. Zakladatelé církve formulovali věroučné zásady na základě studia Bible. K tomuto učení nedošli prostřednictvím vidění Ellen Whiteové. Jejím hlavním úkolem během rozvoje tohoto učení bylo vést je k pochopení Bible a potvrdit jejich závěry, ke kterým došli na základě studia Písma. (21)

Ellen Whiteová sama věřila a také učila, že Bible je nejvyšší normou pro církev. V její první knize vydané v roce 1851 napsala: „Doporučuji ti, milý čtenáři, Slovo Boží jako pravidlo tvé víry a života. Tímto slovem budeme souzeni. (22) Tento názor nikdy nezměnila. O mnoho let později napsala: „Ve svém Slově poskytuje Bůh vědomosti potřebné pro spásu. Písmo svaté nutno proto přijímat jako směrodatné, neomylné zjevení vůle Boží. Je v něm ukázán vzor povahy, jsou v něm obsaženy poučky a zkušenosti. (23) V roce 1909 ve svém posledním projevu na Generální konferenci Ellen Whiteová otevřela Bibli, pozvedla ji před shromážděním a řekla: „Bratři a sestry, svěřuji vám tuto knihu. (24)

Jako odpověď těm věřícím, kteří považují její spisy za dodatek k Bibli, napsala: „Beru vzácnou Bibli a obklopuji ji několika Svědectvími pro církev, které byly dány Božímu lidu... Neznáte dobře Písmo. Pokud byste Boží Slovo studovali s touhou docílit biblického vzoru, dosáhnout křesťanské dokonalosti, nepotřebovali byste Svědectví. Protože jste se neseznámili s Boží inspirovanou knihou, Bůh se vás snaží oslovit jednoduchými, přímými svědectvími, aby soustředil vaši pozornost na inspirovaná slova, která jste neposlouchali a vybízí vás, abyste své životy uvedli do souladu s čistým a vznešeným učením Písma. (25)

2. Průvodce Biblí. Ellen Whiteová poznala, že jejím posláním je vést lidi zpět k Bibli. „Jen málo se dbá na Bibli, řekla; proto „dal Pán menší světlo, které má lidi vést k většímu světlu. (26) Napsala: „Slovo Boží může osvítit i tu nejtemnější mysl a mohou ho pochopit ti, kdo mu touží porozumět. Bez ohledu na to však někteří, kdo tvrdí, že studují Slovo Boží, žijí v přímém rozporu s jeho nejjasnějším učením. Aby byli lidé bez výmluvy, dává Bůh jasná a adresná svědectví, aby je přivedl zpět ke slovu, kterým se neřídili. (27)

3. Rádce při porozumění Bible. Ellen Whiteová chápala své spisy jako průvodce k lepšímu porozumění Bible. „Nejedná se o dodatečnou pravdu. Bůh skrze Svědectví zjednodušil velké pravdy, které již byly dány a jím zvoleným způsobem je předal lidem, aby jejich prostřednictvím probudil a zapůsobil na mysl lidí, aby byli všichni bez výmluvy. „Psaná svědectví nebyla dána proto, aby přinesla nové světlo, ale aby pronikavě zapůsobila na srdce již zjevenými inspirovanými pravdami. (28)

4. Rádce pro uplatnění biblických principů. V mnoha jejích spisech se aplikují biblické rady v každodenním životě. Ellen Whiteová napsala, že byla vedena k tomu, aby „slovem i perem objasňovala obecné principy a zároveň upozorňovala na nebezpečí, chyby a hříchy některých věřících, aby byli všichni varováni, pokáráni a obdrželi radu. (29) Kristus své církvi zaslíbil takové prorocké vedení. Jak poznamenala Ellen Whiteová: „Tím, že Bůh zjevil lidem svou vůli skrze své Slovo, nestala se ovšem stálá přítomnost a pomoc Ducha svatého zbytečnou. Naopak, náš Spasitel přislíbil Ducha, aby sděloval Slovo služebníkům Božím, aby objasňoval jeho učení a učil, jak je užívat. (30)

Výzva věřícím

Proroctví ze Zjevení Jana, které říká, že „Ježíšovo svědectví se projeví skrze „ducha proroctví v posledních dnech pozemských dějin vyzývá každého k tomu, aby nebyl lhostejný nebo nedůvěřivý, ale aby „všecko zkoumal a aby se „držel dobrého . Můžeme mnoho získat nebo ztratit zkoumáním tohoto prorockého daru. Jóšafat řekl: „Věřte v Hospodina, svého Boha a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar. (2Pa 20,20) Jeho slova jsou stejně pravdivá i dnes.


Poznámky:

1. Zdůrazněno autorem.

2. Biblické příklady žen, které byly prorokyněmi - viz Ex 15,20; Sd 4,4; 2Kr 22,14; L 2,36; Sk 21,9.

3. Frank B. Holbrook, „The Biblical Basis for Modern Prophet , str. 1 (dokument příruční knihovny, Ellen G. White Estate Inc., General Conference of Seventh-day Adventists, 6840 Eastern Ave. NW, Washington, D. C. 20012). Srov. Jemison, A Prophet Among You (Mountain View, CA: Pacific Press, 1955), str. 52-55.

4. Viz Holbrook, „Modern Prophet , str. 3-5. Neexistují žádné úplné záznamy toho, co se událo během křesťanské éry.

6. Gerhard Friedrich, „Prophets and Prophecies in the New Testament v Theological Dictionary of the New Testament, sv. 6, str. 859.

7. Srov. Friedrich, str. 860, 861.

8. Výraz „Ježíšovo svědectví lze nejlépe pochopit jako genitiv podmětný ne předmětný. „Existují dvě možnosti překladu: a) Svědectví o nebo týkající se Ježíše (genitiv předmětný) = to, co křesťané svědčí o Ježíši; nebo b) svědectví od Ježíše (genitiv podmětný) = Ježíšovo poselství církvi. Důkazy vycházející z užití tohoto výrazu v knize Zjevení, naznačují, že je třeba ho chápat jako podmětný genitiv (svědectví od Ježíše) a že toto svědectví je dáno skrze prorocké zjevení. (Holbrook, „Modern Prophet , str. 7).

Jako jeden z důkazů cituje Holbrook Zj 1,1.2 (Žilka): „Zjevení Ježíše Krista, jež mu dal Bůh, aby svým služebníkům ukázal... poslal svého anděla a skrze něho je naznačil svému služebníku Janovi, a ten dosvědčil slovo Boží a svědectví Ježíše Krista - všecko, co viděl. V tomto kontextu je zřejmé, že 'zjevení Ježíše Krista' označuje zjevení od Ježíše. Tato genitivní vazba dává nejlepší smysl jako genitiv podmětný a je ve shodě s Kristovými závěrečnými slovy ve Zjevení: „Ten, od něhož je to svědectví, praví: 'Ano, přijdu brzy.' (Zj 22,20) (Tamtéž, str. 7, 8).

9. Viz SDA Bible Commentary, rev. vyd., sv. 7, str. 812; T. H. Blincoe. „The Prophets Were Until John , Ministry (příloha), červenec 1977, str. 24L; Holbrook, „Modern Prophet , str. 8.

10. James Moffat v Expositor—s Greek New Testament, vyd. W. Robertson Nicoll, sv. 5, str. 465.

11. „Spirit of Prophecy , SDA Bible Commentary Encyclopedia, rev. vyd., str. 1412. Pavel říká, že ti, kteří očekávají druhý příchod, mají Kristovo svědectví potvrzeno, takže nejsou pozadu v žádném daru milosti (1K 1,6.7).

12. Uriah Smith, „Do We Discard the Bible by Endorsing the Visions? , Review and Herald, 13. leden 1863, str. 52, cit. v Review and Herald, 1. prosinec 1977, str. 13.

14. E. Whiteová, Early Writings, str. 59.

15. J. M. Peebles, „The Word Spiritualism Misunderstood , v Centenial Book of Modern Spiritism in America (Chicago, IL: National Spiritualist Association of the United States of America, 1948), str. 34.

16. B. F. Austin, „A Few Helpful Thoughts , Centenial Book of Modern Spiritism, str. 44.

17. E. Whiteová, Vítězství lásky Boží, str. 406, 407, 419.

18. O historickém výkladu proroctví z knihy Daniele a Zjevení, který protestantismu dominoval od dob reformace až do devatenáctého století viz Froom, Prophetic Faith od Our Fathers, sv. 2-4. Viz také kapitolu 12.

19. Richard Hamill, „Spiritual Gifts in the Church Today , Ministry, červenec 1982, str. 17.

20. Roger L. Dudley a Des Cummings, Jr., „A Comparison of the Christian Attitudes and Behaviors Between Those Adventist Church Members Who Regularly Read Ellen White Books and Those Who Do Not , 1982, str. 41, 42. Zpráva o výzkumu Institutu církevní služby (Institute of Church Ministry), Andrews University, Berrien Springs, Michigan. Průzkumu se zúčastnilo více než 8200 členů z 193 sborů ze Spojených států.

21. Jemison, Prophet Among You, str. 208-210; Froom, Movement of Destiny (Washigton, D. C.: Review and Herald, 1971), str. 91-132; Damsteegt, Foundations of the Seventh-day Adventist Message and Mission, str. 103-293.

22. E. Whiteová, Early Writings, str. 78.

23. E. Whiteová, Vítězství lásky Boží, str. 10.

24. William A. Spicer, The Spirit od Prophecy in the Advent Movement (Washington D. C.: Review and Herald, 1937), str. 30.

25. E. Whiteová, Testimonies, sv. 5, str. 664, 665.

26. E. Whiteová, „An Open Letter , Review and Herald, 20. leden 1903, str. 15 v E. Whiteová, Colporteur Ministry (Mountain View, CA: Pacific Press, 1953), str. 125.

27. E. Whiteová, Testimonies, sv. 5, str. 663.

28. Tamtéž, str. 665.

29. Tamtéž, str. 660.

30. E. Whiteová, Vítězství lásky Boží, str. 10.

|Zpět| |Hlavní menu|