KŘESŤANSKÝ ZPŮSOB ŽIVOTA

Adventisté sedmého dne věří...
Jsme povoláni, abychom žili zbožně, smýšleli, cítili a jednali v souladu se zásadami Písma. Aby Duch svatý v nás mohl utvářet charakter našeho Pána, účastníme se jen toho, co podporuje křesťanskou čistotu, zdraví a radost ze života. To znamená, že i naše zábavy a činnost ve volném čase se řídí normami křesťanského vkusu a krásy. Při veškerém respektování kulturních odlišností má být náš oděv jednoduchý, skromný a čistý, jak se sluší na lidi, jejichž krása nespočívá v zevnějších ozdobách, ale v ozdobě šlechetného a tichého ducha. To znamená, že se máme rozumně starat o své tělo jako o chrám Ducha svatého. Kromě přiměřeného pohybu a odpočinku máme dodávat tělu nejzdravější stravu, jakou můžeme připravit, a zdržovat se těch pokrmů, které Písmo označuje za nečisté. Alkoholické nápoje, tabák, nezodpovědné užívání drog a narkotik škodí našemu tělu; proto je nemáme užívat. Místo toho se máme zapojit do všeho, co naši mysl i tělo podřizuje Kristu, který má zájem o naše zdraví, radost a štěstí. Základní věroučné výroky, 21


KŘESŤANSKÝ ZPŮSOB ŽIVOTA

Křesťanský způsob života - životní styl Božího následovníka - je vděčnou odpovědí na Boží velkolepý dar spasení v Kristu. Pavel všechny křesťany vyzývá: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť, to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12,1.2)

Kristus se modlil: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. (J 17,15,16) Jak může být křesťan ve světě a přitom být od něj oddělen? V čem by se měl životní styl křesťana lišit od světského způsobu života?

Křesťané by měli žít odlišně ne proto, aby se lišili, ale proto, že je Bůh povolal k životu podle určitých zásad. Tento životní styl jim umožňuje plně rozvinout všechny schopnosti jako Boží stvoření; tak se mohou zapojit do jeho služby. Odlišnost také napomáhá jejich poslání: sloužit světu - být mu světlem a solí. Jakou cenu má však sůl, když pozbude chuti a světlo, které se neliší od tmy?

Kristus je naším příkladem. Ztotožnil se ve svém životě se světem tak dokonale, že ho někteří lidé obvinili, že je „milovník hodů a pitek (Mt 11,19), i když takovým nebyl. Žil tak důsledně podle Božích zásad, že ho nikdo nemohl usvědčit z hříchu (J 8,46).


Způsob života a spasení

Při určování toho, co je vhodné jednání bychom se měli vyhnout dvěma extrémům. Prvním je přijetí pravidel a uplatnění principů jako prostředku spasení. Pavel tento extrém shrnuje slovy: „Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti. (Ga 5,4)

Opačným extrémem je názor, že když nás skutky nespasí, vůbec na nich nezáleží - že to, co člověk dělá, není podstatné. Pavel o tomto extrému také hovoří: „Bratří, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou vracet se ke starým způsobům. (Ga 5,13) Když se každý věřící řídí vlastním svědomím „nedochází ke káznění spoluvěřících v souladu s Mt 18 a Ga 6,1.2. Církev potom není tělem Kristovým, ve kterém existuje láska a vzájemná péče, ale je pouze seskupením jednotlivců, kde si každý jde svou vlastní cestou, aniž by na sebe vzal odpovědnost za svého bližního nebo o něj projevoval zájem. (1)

I když je naše jednání úzce propojeno s duchovním životem, nikdy nemůžeme získat spasení, na základě toho, že budeme jednat správně. křesťanský způsob života je spíše přirozeným ovocem spasení a je založen na tom, co pro nás Kristus vykonal na Golgotě.


Chrám Ducha svatého

Nejen církev, ale i jednotliví křesťané jsou chrámem, ve kterém přebývá Duch svatý: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! (1K 6,19)

Křesťané tedy uplatňují dobré zdravotní návyky, aby chránili velitelské centrum jejich chrámu těla, mysl, jež je místem, kde přebývá Duch svatý. Z tohoto důvodu adventisté sedmého dne - během minulých 100 let - zdůrazňovali důležitost správných zdravotních návyků. (2) Toto úsilí přineslo své plody: Nedávné výzkumy ukazují, že ve srovnání s běžnou populací je u adventistů menší pravděpodobnost vzniku většiny závažnějších onemocnění. (3)

Jako křesťané pečujeme jak o duchovní tak i o fyzickou stránku lidského života. Ježíš, náš vzor, uzdravoval „každou nemoc a každou chorobu v lidu (Mt 4,23).

Bible se dívá na člověka jako na celek (kapitola 7). „Dichotomie mezi duchovním a tělesným je Bibli cizí. (4) Boží výzva 'být svatí' je výzvou k tělesnému, ale i k duchovnímu zdraví. Susannah Wesley, matka zakladatele metodismu, výstižně shrnula tento princip: „Cokoli, co oslabuje rozum, narušuje citlivost tvého svědomí, zatemňuje vnímání Boha, snižuje sílu a schopnost ovládat myslí tvé tělo - taková věc je špatná i když sama o sobě může být neškodná. (5)

Boží zákony, které zahrnují i zdravotní zákony, nejsou svévolné. Stvořitel je určil k tomu, abychom se mohli co nejvíce radovat ze života. Satan, nepřítel, chce zničit naše zdraví, naši radost, duševní pokoj a nakonec nás zahubit celé (viz J 10,10).

Boží požehnání pro celkové zdraví

Zdali dosáhneme tohoto zdraví, záleží na tom, budeme-li se řídit několika jednoduchými, ale účinnými, Bohem danými principy. Některé zásady jsou samozřejmé a většina lidí s nimi souhlasí. Jiné, jako například správná strava, jsou pro mnoho lidí těžko přijatelné, protože vyžadují určitý přehled a návyky, jež tvoří základ našeho životního stylu. Z tohoto důvodu budeme věnovat více prostoru těm principům, které jsou nepochopeny, o kterých se diskutuje nebo jsou odmítány. (6)

Požehnání tělesného cvičení. Pravidelné cvičení je jednoduchým návodem pro zvýšení energie, pevnější tělo, zbavení se stresu, zdravější kůži, větší sebedůvěru, udržení přiměřené váhy, zlepšení trávení a vyměšování, snížení deprese, snížení rizika vzniku srdečního onemocnění a rakoviny. Cvičení není pouze otázkou dobrovolnosti, je nezbytné pro udržení optimálního zdraví - fyzického i duševního. (7)

Užitečná činnost vede k úspěchu; nečinnost a lenivost přináší nouzi. (Př 6,6-13; 14,23 ). Bůh dal prvním lidem činnost - měli pečovat o svůj rajský domov ve volné přírodě (Gn 2,5.15; 3,19). Samotný Kristus dal příklad tím, že tělesně pracoval. Po většinu svého života manuálně pracoval jako tesař a během své služby chodil po cestách v Palestině. (8)

Požehnání slunce. Světlo je pro život nezbytné (Gn 1,3). Slunce podporuje tvorbu živin, které našemu tělu dávají výživu a energii a uvolňují kyslík, jenž je nutný k našemu životu. Sluneční paprsky podporují zdraví a přinášejí uzdravení.

Požehnání vody. Lidské tělo je tvořeno ze 75% vodou. Ale tato životodárná tekutina se neustále vylučuje spolu s vydechovaným vzduchem, pocením a odpadními produkty. Pití šesti až osmi sklenic čisté vody denně pomáhá udržovat tělesnou i duševní pohodu. Jinou důležitou funkcí vody je očišťování těla a relaxace.

Požehnání čerstvého vzduchu. Prostředí znečištěného vzduchu, ať už doma nebo mimo domov, způsobuje, že krev nepřenáší dostatečné množství kyslíku potřebného k dokonalé funkci buněk. Výsledkem toho je, že je člověk méně pozorný a vnímavý. Proto je důležité každý den udělat všechno pro zabezpečení dostatečného množství čerstvého vzduchu denně.

Požehnání střídmého života bez drog a povzbuzujících prostředků. Drogy zaplavily naši společnost, protože člověka povzbuzují a zbavují stresu. Křesťané jsou obklopeni lákavou reklamou na používání drog. Dokonce i mnoho nevinně vyhlížejících oblíbených nápojů obsahuje drogy: káva, čaj, Coca-cola obsahují kofein (9) a objevují se také ovocné nápoje s nízkým obsahem alkoholu. Výzkumy ukazují, že méně škodlivé drogy postupně vedou k silnějším drogám poškozujícím mozek. Rozumný křesťan se zřekne všeho, co je škodlivé a bude střídmě používat to, co je dobré.

1. Tabák. Tabák v jakékoli podobě je pomalu působícím jedem, který má škodlivé účinky na tělesné, duševní a morální zdraví člověka. Zpočátku jsou jeho účinky téměř neznatelné. Dráždí a ochromuje nervy a tak oslabuje a zatemňuje mozek.

Ti, kteří používají tabák, pomalu páchají sebevraždu (10) a přestupují tak šesté přikázání: „Nezabiješ. (Ex 20,13)

2. Alkoholické nápoje. Alkohol je jednou z nejvíce používaných drog na planetě Zemi. Zničil nespočetné množství lidí. Nepoškozuje pouze ty, kdo ho užívají, ale vybírá si svou daň od celé společnosti. Jeho důsledkem jsou zničené domovy, náhodná úmrtí a chudoba.

Protože Bůh k nám promlouvá skrze naši mysl, je dobré pamatovat na to, že alkohol nepříznivě ovlivňuje činnost mozku. Když se zvyšuje hladina alkoholu v krvi, projevuje se u opilého člověka postupně: ztráta koordinace, zmatenost, desorientace, apatie, necitlivost, hluboké bezvědomí a smrt. Pravidelné pití alkoholických nápojů nakonec způsobuje ztrátu paměti, úsudku a schopnosti učit se. (11)

Některé příběhy v Bibli, které se týkají použití alkoholických nápojů, mohou vyvolávat dojem, že Bůh jejich používání schvaluje. Nicméně Písmo také naznačuje, že v Božím lidu se projevovaly takové společenské zvyky jako rozvod, polygamie a otroctví - tedy věci, které Bůh jistě nepřehlížel. Při výkladu takových textů Písma bychom neměli zapomenout, že Bůh neschvaluje všechno, co připouští.

Ježíšova odpověď na otázku, proč Mojžíš dovolil rozvod, ukazuje na stejný princip výkladu. Řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. (Mt 19,8) (12) Zahrada Eden je Božím modelem a evangelium nás chce k němu přivést. Stejně jako v ostatních případech ani používání alkoholu nebylo součástí původního Božího plánu. (13)

3. Jiné drogy a narkotika. Existuje mnoho dalších škodlivých drog a narkotik, prostřednictvím kterých satan ničí lidské životy. (14) Opravdoví křesťané hledící na Krista budou stále vyvyšovat Boha svým tělem s vědomím, že jsou Božím vzácným vlastnictvím a byli vykoupeni Kristovou drahou krví.

Požehnání odpočinku. Řádný odpočinek je pro zdraví těla a mysli nezbytný. I nám je určen Kristův soucitný pokyn, který dal svým unaveným učedníkům: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte! (Mk 6,31) Chvíle odpočinku poskytuje potřebný klid pro společenství s Bohem: „Upokojte se a vězte, že jsem já Bůh. (Ž 46,11, kral.) Bůh zdůrazňuje, důležitost odpočinku tím, že oddělil sedmý den týdne, jako den odpočinku (Ex 20,10).

Odpočinek je něco víc než jen spánek nebo přerušení všední práce. Zahrnuje v sobě způsob, jakým trávíme svůj volný čas. Únava není vždy způsobena stresem nebo tím, že pracujeme příliš těžce nebo příliš dlouho. Naši mysl může vyčerpat příliš mnoho podnětů ze sdělovacích prostředků, nemoc nebo různé osobní problémy.

Rekreace je v nejvlastnějším slova smyslu novým stvořením. Posiluje, buduje a občerstvuje mysl i tělo a připravuje tak věřící, aby se mohli v nové síle vrátit ke svému zaměstnání. Aby křesťané prožívali svůj život co nejlépe, měli by se věnovat takovému způsobu rekreace a zábavy, která posílí jejich spojení s Kristem a zlepší jejich zdraví.

Písmo stanovuje následující princip, který pomáhá křesťanům vybrat vhodný způsob rekreace: „Nemilujte svět ani co je ve světě. Jestliže kdo miluje svět, není v něm Otcovy lásky. Vždyť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí, a honosný způsob života, je nikoliv z Otce, ale ze světa. (1J 2,15.16)

1. Kino, televize, rozhlas, video. Tyto prostředky se mohou stát významnými výchovnými prostředky. „Změnily celou tvářnost moderního světa a zprostředkovávají nám širší styk s životem, se způsobem myšlení lidí, s událostmi po celé zemi. (15) Křesťan si uvědomuje, že televize a video mají na život člověka větší vliv než jakákoli jiná činnost.

Žel, video a televize s téměř nepřetržitým uváděním hraných pořadů, přináší vliv, který není ani prospěšný ani povznášející. Pokud si neumíme vybrat a rozhodnout se, „změní se naše domovy na divadla a hudební estrádu laciného a přízemního typu . (16) Věrný křesťan se odvrátí od neužitečných, násilných a smyslných filmů a televizních pořadů.

Audiovizuální prostředky nejsou samy o sobě zlé. Stejné prostředky, které představují hloubku lidské hříšnosti mohou zvěstovat evangelium o spasení. Vysílá se i mnoho jiných hodnotných programů. Lidé však mohou zneužívat i dobré programy k tomu, aby se vyhnuli životním závazkům. Křesťané nebudou pouze usilovat o stanovení zásad, jež pomáhají určit, co sledovat, ale také stanoví určité časové omezení pro zachování společenských vztahů a splnění životních úkolů. Pokud si neumíme vybrat nebo nemáme sílu ovládat tyto prostředky, je mnohem lepší se bez nich zcela obejít, než dopustit, aby ovládaly náš život a poskvrnily naši mysl nebo nás obíraly o velké množství času (viz Mt 5,29.30).

Důležitý biblický princip říká o našem uvažování o Kristu: „Jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě. (2K 3,18) Pohled přináší změnu. Ale křesťané musí mít neustále na paměti, že tento princip platí i v negativním smyslu. Filmy podrobně popisující hřích a zločiny lidstva - vraždu, cizoložství, loupeže a jiné druhy nečestného jednání - přispívají k současnému úpadku mravnosti.

Pavlova rada ve Fp 4,8 stanovuje princip, jenž nám pomáhá rozpoznat druhy rekreace, které mají hodnotu: „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

2. Literatura a hudba. Stejné vznešené zásady se vztahují i na čtení a hudbu křesťana. Hudba je Boží dar, který vzbuzuje čisté, ušlechtilé a povznášející myšlenky. Dobrá hudba prohlubuje ty nejkrásnější povahové vlastnosti.

Naproti tomu znehodnocená hudba „ničí rytmus duše a narušuje mravnost . Proto se Kristovi následovníci budou vyhýbat „každé melodii jazzového, rockového nebo podobného rázu a každému textu, který vyjadřuje nesmyslné nebo povrchní pocity . (17) Křesťané neposlouchají hudbu se sugestivním textem nebo melodií (Ř 13,11-14; 1Pt 2,11). (18)

I čtení nabízí mnoho hodnotných věcí. Existuje bohatá dobrá literatura, která rozvíjí mysl a rozšiřuje obzor. Existuje ale také záplava „špatné literatury, často velmi přitažlivé, ale škodící naší mysli a mravům. Divoké příběhy, mravně uvolněné příběhy, ať již skutečné nebo smyšlené , jsou pro věřícího nevhodné, protože vzbuzují nechuť k životnímu stylu, který je ušlechtilý, poctivý a čistý, a brání tak rozvoji jednoty s Kristem. (19)

3. Nepřijatelná činnost. Adventisté také učí, že hazardní hry, hraní karet, navštěvování divadel a tanec patří mezi činnosti, kterým je třeba se vyhnout (1J 2,15-17). Nedoporučují trávit čas sledováním sportovních pořadů naplněných násilím (Fp 4,8). Jakákoli činnost, která oslabuje náš vztah k našemu Pánu a způsobuje, že ztrácíme ze zřetele nebeské zájmy, umožňuje satanovi nás spoutávat. Křesťané se budou raději účastnit zdravých způsobů využití voleného času, které skutečně obnoví jejich fyzické, duševní a duchovní síly.

Požehnání výživné stravy. Prvnímu páru dal Stvořitel ideální stravu: „Dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. (Gn 1,29) Po pádu do hříchu Bůh k jejich stravě přidal „polní byliny (Gn 3,18).

Dnešní zdravotní problémy jsou spojeny s degenerativními typy onemocnění, jejichž počátek lze hledat ve stravě a životním stylu. Původní stravu, jež Bůh pro člověka připravil, tvořily obilniny, ovoce, ořechy a zelenina. Tato strava poskytuje všechny potřebné živiny, které podporují optimální zdraví.

1. Původní strava. Bible neodsuzuje jedení masa čistých zvířat. Ale Boží původní strava daná člověku nezahrnovala masitou stravu, protože nebylo Božím záměrem brát zvířatům život a protože vyvážená vegetariánská strava je pro zdraví nejlepší - to je skutečnost, o které věda podává stále více důkazů. (20) Lidé, kteří jedí živočišné produkty obsahující choroboplodné bakterie nebo viry, poškozují své zdraví. (21) Odhaduje se, že každý rok, trpí miliony lidí otravou z drůbežího masa, protože kontrola neodhalí kontaminaci masa salmonellou a jinými mikroorganismy. (22) Někteří odborníci se domnívají, že „bakteriální kontaminace představuje větší riziko než chemické přísady a konzervační činidla a očekávají nárůst výskytu onemocnění způsobených těmito bakteriemi. (23)

Navíc studie uskutečněné v nedávných letech naznačují, že zvýšená spotřeba masa může způsobit i nárůst výskytu aterosklerózy, rakoviny, poruchy činnosti ledvin, osteoporózy, trichinózy a může také zkrátit délku života. (24)

Strava, kterou Bůh lidem určil v zahradě Eden - vegetariánská strava - je ideální, někdy však není možné tohoto ideálu dosáhnout. Za takových okolností ti, kteří si chtějí za jakékoli situace a na jakémkoli místě zachovat optimální zdraví, budou jíst nejlepší dostupnou stravu.

2. Čistá a nečistá strava. Až po potopě Bůh dovolil jíst maso. Protože bylo veškeré rostlinstvo zničeno, Bůh dovolil, aby Noe a jeho rodina jedli masitou stravu s tím, že nebudou jíst maso s krví (Gn 9,3-5).

Písmo říká, že další podmínkou, kterou Bůh Noemovi určil bylo, že on a jeho rodina mohli jíst pouze ta zvířata, která Bůh označil jako čistá. Čistá zvířata Noe a jeho rodina potřeboval pro svou obživu a k obětem (Gn 8,20). Proto Bůh Noemovi nařídil, aby vzal s sebou do archy sedm párů z každého druhu čistých zvířat a jen jeden pár z každého druhu nečistých zvířat (Gn 7,2.3). V Lv 11 a Dt 14 najdeme rozsáhlejší výklad o čistých a nečistých zvířatech. (25)

Již svým založením Nečistá zvířata nepředstavují nejlepší stravu. Mnoho z nich jsou dravci nebo se živí zdechlinami - od lva a prasete až k supovi a štítovci, žijícímu v hlubinách moře. Vzhledem k jejich způsobu života jsou vhodnými přenašeči chorob.

Studie ukázaly, že „kromě mírného množství cholesterolu v měkkýších a vepřovém mase, obsahují oba druhy masa také množství toxinů a zdrojů nákazy, které způsobují otravu. (26)

Tím, že Boží lid nejedl nečistou stravu, ukázal svou vděčnost za své vykoupení z porušeného a nečistého světa, jenž ho obklopuje (Lv 20,24-26; Dt 14,2). Není Božím ideálem, aby do chrámu těla, kde přebývá Duch svatý, vstoupilo něco nečistého.

Nový zákon neruší rozdíl mezi čistým a nečistým masem. Někteří lidé se domnívají, že když se o zákonech ohledně stravy mluví v 3. knize Mojžíšově, patří k ceremoniálním nebo rituálním zákonům a pro křesťany již neplatí. A přesto rozlišení mezi čistými a nečistými zvířaty sahá až do Noemových dnů - do doby dlouho před tím, než existoval Izrael. Jako zdravotní principy mají tyto zákony o stravě trvalou závaznost. (27)

3. Pravidelnost, jednoduchost a vyváženost. Úspěšné reformy ve stravování lze docílit postupně a je třeba k ní přistupovat rozumně. Nakonec se musíme naučit z naší stravy úplně vyloučit nebo používat jen střídmě potraviny s vysokým obsahem tuku a cukru.

Kromě toho bychom naši stravu měli pokud možno připravovat co nejjednodušším a nejpřirozenějším způsobem. Abychom ze stravy měli co největší užitek, měli bychom jíst v pravidelných intervalech. Složitá a dráždivá jídla nejsou tím nejzdravějším. Mnoho chuťových přísad a koření způsobuje podráždění zažívacího traktu, (28) a jejich pravidelné používání způsobuje mnoho zdravotních problémů. (29)

Požehnání křesťanského oblékání. Bůh obstaral pro Adama a Evu první oděv. Má na paměti i to, že i my potřebujeme vhodné oblečení (Mt 6,25-33). Při volbě oděvu bychom měli vycházet z principů jednoduchosti, cudnosti, praktičnosti, zdraví a přitažlivosti.

1. Jednoduchost. Stejně jako i v jiných oblastech našeho života vzbuzuje křesťanská výzva k jednoduchosti otázku, jak se tedy oblékat. „Křesťanské svědectví vyžaduje jednoduchost.

„Způsob, jakým se oblékáme, ukazuje světu, kdo jsme a jací jsme - ne jako zákonem předepsaný požadavek dochovaný z viktoriánské doby, ale jako vyjádření naší lásky k Ježíši. (30)

2. Mravný. Křesťané nebudou ničit krásu svého charakteru módními styly, které vznikly na základě 'žádostí těla' (1J 2,16, kral.). Protože chtějí svědčit druhým, budou se oblékat a jednat skromně, nebudou zdůrazňovat ty části lidského těla, která vzbuzují sexuální touhu. Skromnost podporuje zdraví v morální oblasti. Cílem křesťanů je vyvyšovat Boha, ne sebe.

3. Praktický a nenákladný. Protože jsou křesťané správci finančních prostředků, jež jim svěřil Bůh, budou šetrní a budou se vyhýbat 'zlatu, perlám nebo drahým šatům' (1Tm 2,9). Šetrnost však neznamená kupovat ten nejlevnější oděv. Z dlouhodobého hlediska je často hospodárnější koupit dražší věc.

4. Zdravý. Zdraví člověka neovlivňuje pouze strava. Křesťané se budou vyhýbat stylu v odívání, který nedostatečně tělo chrání nebo ho svírá či jiným způsobem škodí zdraví.

5. Elegantní a přirozeně krásný. Křesťané rozumí varování proti 'pýše života' (1J 2,16, Sýkora). Ježíš o liliích řekl: „Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. (Mt 6,29) Tím ilustroval, že nebeskou představu krásy charakterizuje elegance, jednoduchost, čistota a přirozená krása. Světská okázalost, jež je patrná v pomíjivé módě, nemá v Božích očích žádnou cenu (1Tm 2,9).

Křesťané nezískají nevěřící tím, že budou vypadat a chovat se jako svět, ale tím, že budou projevovat přitažlivou a svěží odlišnost. Petr řekl o nevěřících mužích: „Můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží. Petr radí, aby se věřící místo zdobení zevnějšku soustředili na rozvíjení toho, „co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch, to je před Bohem převzácné (1Pt 3,1-4). Písmo učí, že:

a) Pravou krásu ukazuje charakter. Jak Petr, tak Pavel vysvětluje základní principy, kterými se mají řídit křesťané v oblasti ozdobování: „Když se zdobíte, nesmí to být jen navenek: že byste si... věšely na sebe zlaté šperky a oblékaly si nádherné šaty. (1Pt 3,3, Petrů) „Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život. (1Tm 2,9.10)

b) Jednoduchost je v souladu s reformací a probuzením. Když Jákob vyzval svou rodinu, aby se zasvětili Bohu, „odevzdali tedy Bohu všechny cizí bůžky, které u sebe měli, i všechny náušnice a Jákob je zakopal (Gn 35,2.4). (31)

Po odpadnutí Izraele, u zlatého býčka Bůh přikázal: „Nyní však ze sebe složte své ozdoby, ať vím, jak mám s vámi naložit. V pokání „se tedy Izraelci zbavili všech ozdob (Ex 33,5.6). Apoštol Pavel jasně prohlašuje, že Písmo zaznamenává toto odpadnutí „k napomenutí nám, které zastihl přelom věků (1K 10,11).

c) Boží správcovství vyžaduje obětavý život. Zatímco většina světa žije v podvýživě, materialismus staví křesťany před pokušení - od drahých oděvů, automobilů a šperků až k luxusním domům. Jednoduchost životního stylu a vzhledu staví křesťany do naprostého protikladu k nenasytnosti, materializmu a nevkusu pohanské společnosti 20. století.

Z hlediska tohoto učení Písma a výše uvedených principů věříme, že by se křesťané neměli ozdobovat šperky. Tomu rozumíme tak, že nošení prstenů, náušnic, náhrdelníků, náramků a nápadných spon do kravaty, manžetových knoflíků a broží - i jakéhokoli jiného typu šperků - není nezbytné a není v souladu s principem jednoduchosti v ozdobování, ke kterému nabádá Písmo. (32)

Písmo spojuje nápadnou kosmetiku s pohanstvím a odpadnutím (2Kr 9,30; Jr 4,30). Domníváme se, že by křesťané v otázce kosmetiky měli dbát na přirozený, zdravý vzhled. Jestliže Spasitele vyvyšujeme způsobem, jakým mluvíme, jednáme a jak se oblékáme, staneme se „magnety , které budou lidi přitahovat ke Kristu. (33)


Principy křesťanských norem

Křesťanský způsob života je ve všech svých projevech odpovědí na spasení v Kristu. Křesťané chtějí uctívat Boha a žít tak, jak by žil Ježíš. Ačkoli někteří lidé se na křesťanský životní styl dívají jako na seznam zákazů, měli bychom ho spíše chápat jako řadu pozitivních principů, které se uplatňují v rámci spasení. Ježíš zdůrazňoval, že přišel proto, abychom my mohli mít život a měli ho v hojnosti. Jaké principy nás vedou do tohoto života v plnosti? Když Duch svatý vstoupil do života člověka, odehrála se v něm rozhodná změna, jež je zřejmá i těm, kteří jsou kolem něho (J 3,8). Duch však nejenom působí onu prvotní změnu v životě; jeho působení je trvalé. Ovocem Ducha je láska (Ga 5,22.23). Tím nejsilnějším argumentem pro platnost křesťanství je milující a milovaný křesťan.

Život s Kristovým smýšlením. „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši. (Fp 2,5) Za jakýchkoli okolností, příznivých, či nepříznivých, bychom se měli snažit porozumět a žít v souladu s Kristovou vůlí a jeho smýšlením (1K 2,16).

E. Whiteová připomíná nádherné výsledky života, který je prožíván v takovém vztahu s Kristem: „Veškerá pravá poslušnost vychází ze srdce. Kristus konal všechno srdcem a podvolíme-li se, ztotožní se Kristus s našimi myšlenkami a cíli a přizpůsobí naše srdce a mysli své vůli tak, že provádění našich vlastních rozhodnutí bude jen v souladu s poslušností Kristu. Naše vůle, očištěná a posvěcená, najde své největší potěšení v tom, že bude konat jeho dílo. Poznáme-li Boha - a je naší výsadou ho poznat - stane se náš život životem neustálé poslušnosti. Oceníme-li povahu Kristovu a budeme-li obcovat s Bohem, stane se nám hřích ošklivostí. (34)

Život chvály a vyvyšování Boha. Bůh pro nás udělal tolik. Jeden ze způsobů, jak mu můžeme projevit svou vděčnost spočívá v tom, že jej budeme chválit.

Žalmy silně zdůrazňují tuto stránku duchovního života. „Vyhlížím tě ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu; tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem. Proto ti žehnám po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně. Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu. (Ž 63,2-6)

Takový postoj pomáhá křesťanovi správně pohlížet i na ostatní záležitosti života. Pohled na našeho ukřižovaného Spasitele, který nás vysvobodil z trestu a zachránil nás z moci hříchu, nás motivuje ke konání toho, „co se mu líbí (1J 3,22; srov. Ef 5,10). Křesťané nežijí „sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal (2K 5,15). Každý pravý křesťan dává Bohu první místo ve všem, co koná, ve všem, na co myslí, ve všem, co říká a ve všem, po čem touží. Nemá žádné jiné bohy před svým Vykupitelem (1K 10,31).

Příkladný život. Pavel říká: „(Pro nikoho) nebuďte kamenem úrazu. (1K 10,32) „Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi. (Sk 24,16) Jestliže náš příklad povede ostatní k hříchu, stáváme se kamenem úrazu pro ty, za které Kristus zemřel. „Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on. (1J 2,6)

Život služby. Hlavním smyslem křesťanského života je záchrana ztracených lidí. Pavel řekl: „Já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni. (1K 10,33; srov. Mt 20,28)


Požadavky a směrnice

Životní styl člověka má vliv na jeho duchovní zkušenost a svědectví. Proto církev stanovila určitá pravidla životního stylu jako minimální podmínky proto, aby se člověk stal členem církve. Tyto požadavky zahrnují neužívání tabáku, alkoholických nápojů, drog narušujících mozek a masa nečistých zvířat; k tomu se pojí svědectví o rostoucí křesťanské zkušenosti v otázkách oblékání a využívání volného času. Tyto minimální požadavky nezahrnují vše z Božího ideálu pro věřícího. Pouze označují nezbytné první kroky v rozvíjení rostoucí a nádherné křesťanské zkušenosti. Tyto zásady také poskytují základ, jenž je nezbytný pro jednotu společenství věřících.

Rozvoj křesťanského způsobu života - „k Boží podobě - je postupný a zahrnuje celoživotní spojení s Kristem. Posvěcený život není ničím menším než každodenním podřízením vlastní vůle Kristově vládě a každodenním přizpůsobení se jeho učení, jak nám je zjevuje při studiu Bible a při modlitbě. Protože každý z nás dospívá jinak rychle, je důležité, abychom neodsuzovali slabší bratry a sestry (Ř 14,1; 15,1).

Křesťané mají ve spojení se svým Spasitelem jen jediný ideál: měli by udělat vše, co je v jejich silách, aby ctili nebeského Otce, který pro jejich záchranu připravil tak velkolepý plán. „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. (1K 10,31)

Poznámky

1. L. A. King, „Legalism or Permissiveness: An Inescapable Dilemma? The Christian Century, 16. duben 1980, str. 436.

2. Pro rozvíjení biblického základu zdravého života v Církvi adventistů sedmého dne viz Damsteegt, Foundation of the Seventh-day Adventist Message and Mission, str. 221-240; Damsteegt, „Health Reforms and the Bible in Early Sabbatarian Adventism , Adventist Heritage, zima 1978, str. 13-21.

3. Viz Lewis R. Walton, Jo Ellen Walton, John A. Scharffenberg, How You Can Live Six Extra Years (Santa Barbara, CA: Woodbridge Press, 1981), str. 4; D. C. Nieman a H. J. Stanton, „The Adventist Lifestyle - A Better Wya to Live , Vibrant Life, březen/duben 1988, str. 14-18.

4. Zondervan Pictorial Encyclopedia of the Bible (Grand Rapids, MI: Zondervan Publishers, 1975), sv. 1, str. 884.

5. C. B. Haynes, Church Standards - No. 5„, Review and Herald, 30. října 1941, str. 7.

6. Pro podrobnější rozpracování těchto jednoduchých zdravotních pravidel viz V. W. Foster, New Start (Advent-Orion, Praha, 1993).

7. Viz např. Kenneth H. Cooper, Aerobics Program for Total Well Being (New York: M. Evans, 1982); Physical Fitness Education Syllabus (Loma Linda, CA: Department of Health Science, School of Health, Loma Linda University, 1976-1977); John Dignam, Walking into Shape„, Signs of the Times, červenec 1987, str. 16; B. E. Baldwin, Cvičení„, Journal of Health and Healing 11, č. 4 (1987): 20-23; Jeanne Wiesseman, Physical Fitness, Abundant Living Health Service, sv. 5 (Loma Linda, CA: School of Health, Loma Linda University, nedatováno), str. 21, 37, 38, 45. Viz také Dianne-Jo Moore, Walk Your Tensions Away„, Your Life and Health, č. 4 (1984): str. 12, 13.

8. Mezi různými druhy cvičení se chůze řadí k těm nejlepším. Viz J. A. Scharffenbergh, Adventist Responsibility in Exercise„ (nepublikovaný rukopis); E. Whiteová, Testimonies, sv. 3, str. 78; E. Whiteová, Temperance„, Health Reformer, duben 1872, str. 122; Dignam, Walking Into Shape„, str. 16, 17.

9. Jak bylo zjištěno, kofein také přispívá ke zvýšené hladině cholesterolu v krvi, vysokému krevnímu tlaku, zvýšenému vylučování žaludečních šťáv a peptickým vředům. Přispívá ke vzniku srdečních onemocnění, cukrovky a rakoviny tlustého střeva a močového měchýře. Časté pití kávy během těhotenství zvyšuje riziko komplikací při porodu a je také příčinou nízké porodní váhy novorozenců. Viz Robert O—Brien a Sidney Cohen, Caffeine„, Encyclopedia of Drug Abuse (New York: Facts on File, 1984), str. 50, 51; Marjorie V. Baldwin, Caffeine on Trial„, Life and Health, říjen 1973, str. 10-13; E. D. Gorham, L. F. Garland, F. C. Garland, aj., Coffee and Pancreatic Cancer in a Rural California County„, Western Journal of Medicine, leden 1988, str. 48-53; B. K. Jacobsen a D. S. Thelle, The Tromso„ Heart Study: Is Coffee Drinking an Indicator of a Lifestyle With High Risk for Ischemic Heart Disease? Acta Medica Scandinavica 222, č. 3 (1987), 215-221; J. D. Curb, D. M. Reed, J. A. Kautz a K. Yano, „Coffee, Caffeine and Serum Cholesterol in Japanese Living in Hawaii , American Journal of Epidemiology, duben 1986, str. 648-655. Lidé, kteří mají vysokou spotřebu kávy, jsou také „méně nábožensky aktivní (B. S. Victor, M. Lubetsky a J. F. Greden, „Somatic Manifestations of Caffeinsm , Journal of Clinical Psychiatry, květen 1981, str. 186). Obsah kofeinu v různých nápojích viz „The Latest Caffeine Scoreboard , FDA Consumer, březen 1984, str. 14-16; Bosley, „Caffeine: Is It So Harmless? Ministry, srpen 1986, str. 28; Winston J. Craig a Thuy T. Nguien, „Caffeine and Theobromine Levels in Cocoa and Carob Products , Journal of Food Science, leden-únor 1984, str. 302-303, 305.

10. Tabák postihuje oběhový systém a zvyšuje riziko infarktu, vysokého krevního tlaku, periferních cévních onemocnění jako je Buergerovo onemocnění, při kterém je nezbytné amputovat prsty na rukou nebo na nohou. Tabák také postihuje dýchací systém a zvyšuje úmrtnost v důsledku rakoviny plic, chronické bronchitidy a rozedmy plic. Paralyzuje bronchiální řasinky, které čistí plíce a průdušky od nečistot a je spojován s rakovinou hrtanu, úst, jícnu, močového měchýře, ledvin a slinivky. Je také spojován se zvýšeným výskytem vředů na dvanáctníku a úmrtí, která jsou výsledkem komplikací při vředových onemocněních. Viz např. Smoking and Health: A Report of The Surgeon General (Washington, D. C.; U. S. Department of Health, Education, and Welfare, 1979).

11. Viz např. Galen C. Bosley, „The Effects of Small Quantities of Alcohol , Ministry, květen 1986, str. 24-27. Mezi lidmi, kteří pijí alkohol příležitostně, způsobuje smršťování předního laloku, jež je centrem mravního rozhodování (L. A. Cala, B. Jones, P. Burns aj., „Results of Computerized Tomography, Psychometric Testing and Dietary Studies in Social Drinkers, With Emphasis on Reversibility After Abstinence , Medical Journal of Australia, 17. září 1983, str. 264-269). Srov. Bosley, „Why a Health Message , Adventist Review, 30. červenec 1987, str. 15. Psychologické testy lidí pijících příležitostně ukázaly, že jejich mentální schopnosti a intelektuální výkonnost byla výrazně oslabena (D. A. Parker, E. S. Parker, J. A. Brody a R. Schoenberg, „Alcohol Use and Cognitive Loss Among Employed Men and Women , American Journal of Public Health, květen 1983, str. 521-526). Se zvyšováním spotřeby alkoholu se snižuje navštěvování sboru (A. M. Eward, R. Wolfe, P. Moll a E. Harburg, „Psychosocial and Behavioral Factors Differentiating Past Drinkers and Lifelong Abstainers , American Journal of Public Health, leden 1986, str. 69.

12. Diskuse o víně při večeři Páně viz kapitola 15, poznámka 8.

13. Ve Starém zákoně je všeobecným slovem pro víno jajin. Tento výraz označuje hroznovou šťávu ve všech jeho podobách, od nekvašeného až po kvašené, ačkoli se často používá pro plně vyzrálé víno, obsahující alkohol. Běžné slovo pro nekvašené víno je tiroš. Často se překládá jako „nové víno , které je čerstvě vytlačenou hroznovou šťávou. Oba výrazy se v řeckém překladu Starého zákona, Septuagintě (LXX) překládají slovem oinos. Oinos se také obecně používá pro víno v Novém zákoně a vztahuje se v závislosti na kontextu na kvašené i nekvašené víno. (Pro Starý zákon viz Robert P. Teachout, „The Use of 'Wine' in the Old Testament (Th.D. dissertation, 1979, dostupné prostřednictvím University Microfilms International, Ann Arbor, MI); Lael O. Caesar, „Tje Meaning of Yayin (nepublikovaná disertace, Andrews University, Berrien Springs, MI, 1986; William Patton, Bible Wines (Oklahoma City, OK: Sane Press, nedatováno), str. 54-64.

Výraz „silný nápoj (hebrejsky šekar) označuje sladký nápoj, který se zpravidla dělal z něčeho jiného než z hroznů. Vztahoval se na produkty jako pivo (z ječmene, prosa nebo pšenice) a na datlové nebo palmové víno. Výraz se nevztahuje na destilované lihoviny, protože destilaci Izraelci neznali (Patton, str. 57, 58, 62).

Kvašené víno. Písmo odsuzuje alkoholické víno, protože s sebou přináší násilí, bídu a zkázu (Př 4,17; 23,29.35). Způsobuje, že náboženští vůdcové jsou bez zájmu a pochopení (Iz 56,10-12) a bylo spojováno s nesprávným úsudkem Izraelských vůdců (Iz 28,7) i krále Belšasara (Dn 5,1-30).

Nekvašené víno. Bible hovoří o nekvašeném vínu nebo moštu příznivě a doporučuje jej jako velké požehnání. Byl dáván jako oběť Bohu (Nu 18,12.13; Neh 10,38-40; 13,12.13). Je jedním z Božích požehnání (Gn 27,28; Dt 7,13; 11,14; Př 3,10; Iz 65,8; Jl 4,18), „obveseluje Boha i lidi (Sd 9,13, kral.) a symbolizuje duchovní požehnání (Iz 55,1.2; Př 9,2.3). Je také zdravým nápojem (1Tm 5,23).

14. Viz např. Drug Enforcement Administration, Drugs of Abuse, 3. vyd. (Whashington, D. C.: Unites States Department of Justice, nedatováno); Dan Sperling, „Drug Roundup , Adventist Review, 9. duben 1987, str. 12, 13.

15. Církevní řád, str. 133.

16. Tamtéž.

17. Tamtéž, str. 134. Příklady degradace v moderní hudbě a zábavě viz Tipper Gore, Raising PG Kids in an X-rated Society, (Nashville, TN: Abingdon Press, 1987).

18. „Jinou formou zábavy, která má špatný vliv je společenský tanec. 'Taneční zábava, jak je prováděna v dnešní době, je školou nemravnosti, hrozivou kletbou společnosti.' - Messages to Young People, str. 399 (viz také str. 192). (Viz 1K 6,15-18; 1J 2,15-17; Jk 4,4; 2Tm 2,19-22; Ef 5,8-11; Ko 3,5-10). Ve světle těchto hříšných vlivů, udělají křesťané lépe, když se budou „stranit komerčně provozovaných zábav a nebudou se spojovat se světskými, nedbalými, zábavychtivými davy, které 'více milují své rozkoše než Boha' [2Tm 3,4]. (Církevní řád, str. 134).

19. Tamtéž, str. 132.

20. Ohledně dostatečnosti vegetariánské stravy viz S. Havala, J. Dwyer, „Position of the American Dietetic Association: Vegetarian Diets - Technical Support Paper , Journal of the American Dietetic Association, březen 1988, str. 352-355; Terry D. Shultz, Winston J. C raig, aj. „Vegetarianism and Health in Nutrition Update, sv. 2, 1985, str. 131-141; U. D. Register and L. M. Sonnenberg, „The Vegetarian Diet, Journal of the American Dietetic Association, březen 1973, str. 253-261.

21. Viz Committee on the Scientific Basis of the Nation—s Meat and Poultry Inspection Program, Meat and Poultry Inspection (Washington, D.C.: National Academy Press, 1985), str. 21-42; John A. Scharffenberg, Problems With Meat (Santa Barbara, CA: Woodbridge Press, 1979), str. 32-35.

22. Viz např. Committee on Meat and Poultry Inspection, Meat and Poultry Inspection, str. 68-123; Robert M. Andrews, „Meat Inspector: 'Eat at Own Risk' , Washington Post, 16. květen 1987.

23. Frank Young, komisař Food and Drug Administration a Sanford Miller, ředitel FDA Center for Food Safety and Applied Nutrition, jak citováno Carole Sugarman, „Rising Fears Over Food Safety , Washington Post, 23. červenec 1986. Cf. E. Whiteová, Counsels on Diet And Foods (Washington, D.C.: Review and Herald, 1946), str. 384, 385.

24. Scharffenberg, Problems With Meat, str. 12-58.

25. Viz Shea, „Clean and Unclean Meats (nepublikovaný rukopis Biblical Research Institute, General Conference of SDA).

26. Winston J. Craig, „Pork and Shellfish - How Safe Are They? Health and Healing 12, č.1 (1988): 10-12.

27. Novozákonní postoj ke svatosti se shoduje se Starým zákonem. Existuje zde duchovní stejně jako tělesný zájem na prospěchu lidí (Mt 4,23; 1Te 5,23; 1Pt 1,15.16).

Markovo prohlášení, že Ježíš „prohlásil všechny pokrmy za čisté (Mk 7,19) neznamená, že Ježíš zrušil rozdíl mezi čistými a nečistými pokrmy. Rozhovor Ježíše s farizeji a zákoníky neměl nic společného s druhem potravy, ale týkal se způsobu, jakým učedníci jedli. Spornou otázkou bylo, zdali je rituální omývání rukou nezbytné nebo ne (Mk 7,2-5). Ježíš řekl, že to, co člověka znesvěcuje není potrava jedená neumytýma rukama, ale zlé věci vycházející ze srdce (Mk 7,20-23), protože strava člověku „nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje . Tak Ježíš prohlásil všechny pokrmy jedené neumytýma rukama za „čisté (Mk 7,19). Použité řecké slovo pro pokrm (bromata) je obecným termínem pro jídlo, který se vztahuje na všechny druhy potravin určených pro lidskou spotřebu; neoznačuje pouze masité pokrmy.

Petrovo vidění, zaznamenané v Sk 10, neučí, že by se nečistá zvířata nyní stala pro stravu vhodná; místo toho učí, že pohané nejsou nečistí a Petr se s nimi může stýkat, aniž by byl znečištěn. Samotný Petr vidění takto rozuměl, protože vysvětluje: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. (Sk 10,28)

Ve svých dopisech Římanům a Korintským (Ř 14,1; 1K 8,4-13; 10,25-28) se apoštol Pavel zabývá důsledky, které křesťanovi přináší v pohanském světě velmi rozšířený zvyk obětovat maso modlám. Spornou otázkou mezi prvními křesťany bylo, zdali jedení takového pokrmu je modloslužbou. Silní ve víře se domnívali, že nikoli, a proto jedli všechno, co bylo vhodné k jídlu, ač to bylo obětováno modlám. Ti, kteří neměli takto silnou víru, jedli pouze rostlinnou stravu, která se božstvům neobětovala. Pavel vyzývá, že by nikdo neměl pohrdat tím, kdo jí rostlinou stravu ani tím, kdo jí „všechno , co je vhodné k jídlu (Ř 14,2).

Pavel varoval před přicházejícími falešnými učeními, která věřícím zakazovala podílet se na dvou věcech, které Bůh lidstvu dal při stvoření - na manželství a stravu. Týká se to veškeré stravy, jež Bůh pro lidi stvořil. Pavlova slova by neměla být chápána tak, že nečisté pokrmy „Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu (1Tm 4,3).

28. Pepř, koření, hořčice, nakládaná zelenina a podobné věci škodí žaludku. Nejprve dráždí žaludeční stěnu, potom narušují sliznici a ničí její odolnost proti poranění. Dráždění žaludku ovlivňuje mozek, který zase ovlivňuje povahu a často způsobuje podrážděnost. Srov. M. A. Schneider aj., „The Effect of Spice Ingestion on the Stomach , American Journal of Gastroenterology 26 (1956): 722, jak citováno v „Physiological Effects of Spices and Condiments , (Loma Linda, CA: Department of Nutrition, School of Health, Loma Linda University [cyklostylováno]). E. Whiteová, Counsels on Diet and Foods, str. 339-345.

29. Chuťové přísady a koření také způsobují zánět jícnu a ničí sliznice tenkého a tlustého střeva. Dráždí ledviny a přispívají ke zvýšenému krevnímu tlaku. Některé z nich obsahují karcinogeny. Viz Kenneth I. Burke a Ann Burke, „How Nice Is Spice? Adventist Review, 8. leden 1987, str. 14, 15; Department of Nutrition, „Spices and Condiments ; Marjorie V. Baldwin a Bernell E. Baldwin, „Spices - Recipe for Trouble , Wildwood Echoes, zima 1978-79, str. 8-11.

30. William G. Johnsson, „On Behalf of Simplicity , Adventist Review, 20. březen 1986, str. 4.

31. SDA Bible Commentary, sv. 1, str. 417.

32. Viz Year-End Meeting Actions of the North American Division of Seventh-day Adventists (1986), str. 23-25.

33. Používání kosmetických přípravků není zcela neškodné. Některé chemické látky používané při jejich přípravě se mohou vstřebávat kůží do krevního oběhu a v závislosti na chemické látce a na citlivosti člověka mohou poškozovat zdraví. Viz N. Shafer, R. V. Shafer, „Potential Carcinogenic Effect of Hair Dyes , New York State Journal of Medicine, březen 1976, str. 394-396; Samuel J. Taub, „Cosmetic Allergies: What Goes on Under Your Makeup , Eye, Ears, Nose, and Throat, duben 1976, str. 131, 132; S. J. Taub, „Contaminated Cosmetisc and Cause of Eye Infections , Eye, Ear, Nose, and Throat, únor 1975, str. 81, 82; srov. E. Whiteová, „Words to Christian Mothers , Review and Herald, 17. říjen 1871.

34. E. Whiteová, Touha věků, str. 471.

|Zpět| |Hlavní menu|