DRUHÝ PŘÍCHOD JEŽÍŠE KRISTA

Adventisté sedmého dne věří...
Druhý příchod Ježíše Krista je křesťanskou nadějí církve, slavným vyvrcholením evangelia. Spasitelův příchod bude skutečný, osobní, viditelný a celosvětový. Při Kristově návratu spravedliví mrtví budou vzkříšeni a spolu se spravedlivými živými budou oslaveni a vzati do nebe, avšak nespravedliví zemřou. Naplnění většiny proroctví a současný stav světa naznačují, že Kristův příchod je blízko. Bůh nám nezjevil čas této události, ale nabádá nás, abychom byli připraveni. Základní věroučné výroky, 24

DRUHÝ PŘÍCHOD JEŽÍŠE KRISTA

„Maminko , svěřilo se malé děvčátko před tím, než šlo spát, „cítím se bez svého Ježíše tak osamělá. Kdy se vrátí?

Jen těžko mohla vědět, že přání jejího dětského srdce je touhou všech věků. Závěrečná slova Bible zaslibují Kristův brzký příchod: „Ano, přijdu brzo. A Jan, pisatel Zjevení, věrný Ježíšův přítel, dodává: „Amen, přijď, Pane Ježíši! (Zj 22,20)

Vidět Ježíše! Být navždy s tím, kdo nás miluje víc, než si dovedeme představit! Dožít se konce všeho pozemského utrpení! Radovat se z věčnosti s našimi zesnulými milovanými, kteří budou vzkříšeni! Není divu, že od Kristova nanebevstoupení se jeho přátelé vždy těšili na tento den.

Jednoho dne opravdu přijde a dokonce i pro zachráněné bude jeho příchod úžasným překvapením - protože na všechny přišla ospalost a usnuli při svém dlouhém čekání (Mt 25,5). O „půlnoci , v nejtemnější hodině země, Bůh projeví svou moc, aby zachránil svůj lid. Písmo popisuje tyto události: „Z chrámu od trůnu zazněl mocný hlas: 'Stalo se!' A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení a nastalo hrozné zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi. (Zj 16,17.18) Hory se zatřásly, skály se rozpadly a celá země a nebe se pohybovaly jako vlny oceánu. Zemský povrch se rozlomil „a města národů se zřítila... všechny ostrovy zmizely, po horách nezůstalo stopy (Zj 16,19.20). „Nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. (Zj 6,14)

Navzdory zmatku, který zachvátí celý svět, bude Boží lid povzbuzen, když uvidí „znamení Syna člověka (Mt 24,30). Když sestoupí na oblacích nebeských, spatří každé oko Kníže života. Tentokrát přichází už ne jako muž bolesti, ale jako vítěz a dobyvatel, který si přišel pro to, co mu patří. Na místě trnové koruny má korunu slávy a „na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů (Zj 19,12.16).

Při jeho příchodu zachvátí velká beznaděj ty, kdo odmítli přijmout Ježíše jako Spasitele a Pána a kteří odmítli ve svém životě zachovávat požadavky jeho zákona. Těm, kteří zavrhli jeho milost nepřipomíná nic jejich vinu více než hlas, který je trpělivě žádal: „Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít? (Ez 33,11) „Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní - jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: 'Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!' Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát? (Zj 6,15-17)

Ale radost těch, kdo ho dlouho vyhlíželi, zastiňuje beznaděj bezbožných. Příchod Vykupitele přivádí ke slavnému vyvrcholení dějiny Božího lidu; je to chvíle jejich vysvobození, proto s nadšeným obdivem volají: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil. (Iz 25,9)

Ježíš při svém příchodu volá spící spravedlivé z hrobů a přikazuje svým andělům, ať „shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým (Mt 24,31). Na celém světě spravedliví mrtví uslyší jeho hlas a vstanou ze svých hrobů. Jak radostná to bude chvíle!

Potom budou proměněni živí spravedliví - „naráz, v okamžiku (1K 15,52). Oslaveni a se získanou nesmrtelností budou spolu se vzkříšenými svatými „uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu ; pak už navždy budou s Pánem (1Te 4,16.17).

Jistota Kristova návratu

Apoštolé a první křesťané považovali Kristův návrat za „blažené splnění naděje (Tt 2,13; srov. Žd 9,28). Očekávali, že se všechna proroctví a zaslíbení Písma naplní při druhém příchodu (viz 2Pt 3,13; srov. Iz 65,17), který je hlavním cílem křesťanského putování. Všichni, kdo milují Krista, netrpělivě očekávají den, kdy budou moci mít osobní společenství s Kristem, s Otcem, Duchem svatým a s anděly.

Svědectví Písma. Jistota druhého příchodu je zakořeněna v důvěryhodnosti Písma. Těsně před svou smrtí řekl Ježíš učedníkům, že se navrací ke svému Otci, aby pro ně připravil místo. Ale zaslíbil: „Opět přijdu. (J 14,3)

Stejně jako byl prorocky předpovězen Kristův první příchod na zem, Bible předpovídá také jeho druhý příchod. Dokonce i před potopou Bůh řekl Henochovi, že to bude Kristus přicházející ve slávě, který ukončí hřích. „Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali, i ze všech zpupných řečí, které ti hříšníci mluvili proti němu. (Ju 14,15)

Tisíc let před Kristem mluvil žalmista o Hospodinově příchodu, při kterém shromáždí svůj lid: „Přichází náš Bůh a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem. 'Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu.' (Ž 50,3-5)

Kristovi učedníci se radují ze zaslíbení o jeho návratu. Uprostřed všech problémů, kterým musí čelit, vždycky dokázalo toto zaslíbení obnovit jejich odvahu a sílu. Jejich Pán přichází zpět, aby je vzal do domu svého Otce!

Záruka, kterou poskytuje první příchod. Druhý příchod je úzce spjat s Kristovým prvním příchodem. Kdyby Kristus nepřišel poprvé a nezískal rozhodující vítězství nad hříchem a satanem (Ko 2,15), pak bychom neměli žádný důvod věřit, že nakonec přijde, aby ukončil satanovu vládu nad tímto světem a obnovil jej do jeho původní dokonalosti. Ale protože máme důkaz, že se zjevil, „aby svou obětí sňal hřích , máme také důvod věřit tomu, že se zjeví podruhé „ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají (Žd 9,26.28).

Kristova nebeská služba. Kristovo zjevení Janovi jasně ukazuje, že nebeská svatyně stojí ve středu plánu spasení (Zj 1,12.13; 3,12; 4,1-5; 5,8; 7,15; 8,3; 11,1.19; 14,15.17; 15,5.6.8; 16,1.17). Proroctví, která naznačují, že Kristus zahájil svou závěrečnou službu ve prospěch hříšníků, se připojují k ujištění, že se brzy vrátí, aby svůj lid přivedl domů (viz kapitola 23). Přesvědčení, že Kristus aktivně působí, aby završil vykoupení již dokonané na kříži, přináší velké povzbuzení křesťanům, kteří očekávají jeho návrat.


Způsob jeho návratu

Když Kristus mluvil o znameních, která budou naznačovat, že jeho příchod je blízko, vyjádřil také obavu, aby jeho lid nebyl sveden falešnými tvrzeními. Varoval, že před druhým příchodem „vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné . Ježíš také řekl: „Tehdy řekne-li vám někdo: 'Hle, tu je Mesiáš neb tam', nevěřte! (Mt 24,24.23) Předem varovat, znamená předem se vyzbrojit. Aby mohli věřící rozlišit mezi pravým příchodem a jeho falešným napodobením, odhaluje několik biblických textů podrobnosti o způsobu, jakým se Kristus vrátí.

Doslovný a osobní příchod. Když Ježíš vystoupil v oblacích, oslovili dva andělé učedníky, kteří se stále ještě dívali do nebe za svým Pánem: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet. (Sk 1,11)

Jinými slovy, andělé říkali, že stejný Pán, který je před chvílí opustil - osoba či bytost z masa a krve, ne nějaké duchovní bytí (L 24,36-43) - se zase vrátí na zem. A jeho druhý příchod bude stejně viditelný a osobní jako jeho nanebevstoupení.

Viditelný příchod. Kristův příchod nebude vnitřním a neviditelným prožitkem, ale skutečným setkáním s viditelnou Osobou. Ježíš neponechal žádný prostor pro pochybnosti ohledně viditelnosti svého příchodu a upozornil své učedníky, aby se nenechali oklamat tajným druhým příchodem. Proto přirovnává svůj návrat k oslnivému jasu blesku (Mt 24,27).

Písmo jasně prohlašuje, že svědky jeho příchodu budou jak spravedliví, tak i bezbožní. Jan napsal: „Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko. (Zj 1,7) A Kristus připomíná odpověď bezbožných lidí: „A tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. (Mt 24,30)

Slyšitelný příchod. Biblické ujištění, že jeho příchod bude viditelný i slyšitelný, doplňuje obraz Kristova příchodu, o kterém budou všichni vědět: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve. (1Te 4,16) „Mohutný zvuk polnice (Mt 24,31) bude doprovázet shromažďování jeho lidu. To nebude žádné tajemství.

Slavný příchod. Když se Kristus vrátí, přijde jako dobyvatel s mocí a „v slávě svého Otce se svými svatými anděly (Mt 16,27). Jan popisuje slávu Kristova příchodu těmi nejdramatičtějšími slovy. Líčí Krista jedoucího na bílém koni, který vede nespočetnou nebeskou armádu. Na první pohled je patrná nadpřirozená sláva vyvýšeného Krista (Zj 19,11-16).

Náhlý, neočekávaný návrat. Věřící křesťané toužící a očekávající Kristův návrat si uvědomují jeho blízkost (1Te 5,4-6). Ale o lidech žijících ve světě apoštol Pavel napsal: „Den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat 'je pokoj, nic nehrozí', tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. (1Te 5,2.3; srov. Mt 24,43)

Někteří lidé došli k závěru, že Pavlovo přirovnání Kristova příchodu ke zloději v noci naznačuje, že přijde nějakým tajným a neviditelným způsobem. Nicméně takový názor je v rozporu s biblickým obrazem Kristova příchodu ve slávě a nádheře, jak to všichni uvidí (Zj 1,7). Pavlovi nejde o to, že Kristův příchod je tajný, ale že pro světsky smýšlející lidi přijde neočekávaně jako zloděj.

Kristus poukazuje na stejnou věc když srovnává svůj příchod s neočekávaným zničením světa před potopou. „Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka. (Mt 24,38.39) Ačkoli Noé kázal po mnoho let o přicházející potopě, většinu lidí příchod potopy zaskočil. Jedna skupina však uvěřila jeho slovům, vešla do archy a byla zachráněna. Ostatní se rozhodli zůstat venku a „přišla potopa a zachvátila všecky (Mt 24,39).



Převratná událost. Stejně jako Kristovo přirovnání k potopě i Nebúkadnesarův sen o veliké soše popisuje převratný způsob, kterým Kristus ustanoví své království slávy (viz kapitola 4). Nebúkadnesar viděl velikou sochu, jejíž hlava „byla z ryzího zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny . Potom „se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi. (Dn 2,32-35)

Prostřednictvím tohoto snu Bůh ukázal Nebúkadnesarovi přehled světových dějin. Mezi jeho dny a ustanovením Kristova věčného království (kámen) se na světové scéně objeví čtyři velká království nebo říše a po nich skupina slabých a silných národů.

Od Kristových dnů vykladači ztotožňovali říše s Babylónem (605-539 př. Kr.), Médo-Persií (539-331 př. Kr.), Řeckem (331-168 př. Kr.) a Římem (168 př. Kr. - 476 po Kr.). (1) Tak, jak bylo předpovězeno, po Římu nenásledovala žádná další říše. Během čtvrtého a pátého století po Kr. se římská říše rozpadla na mnoho menších království, ze kterých později vznikly národy Evropy. Během staletí se mocní vládci Karel Veliký, Karel V., Napoleon, císař Vilém a Hitler snažili vytvořit další světovou říši. Všechny pokusy však selhaly přesně tak, jak říkalo proroctví: „Nepřilnou k sobě navzájem jako se nesmísí železo s hlínou. (Dn 2,43)

A konečně, sen se zaměřuje na dramatické vyvrcholení: ustavení věčného Božího království. Kámen utržený bez zásahu rukou představuje království slávy (Dn 7,14; Zj 11,15), které bude ustanoveno bez lidského úsilí při druhém příchodu.

Kristovo království nemá existovat souběžně s nějakým lidským královstvím. Když žil Kristus na zemi během nadvlády římské říše, království znázorněné kamenem, které udeří do všech národů, ještě nepřišlo. Teprve v době nohou dílem ze železa, dílem z hlíny, období rozdělených národů se objeví toto království. Bude ustaveno při druhém příchodu, když Kristus oddělí spravedlivé od bezbožných (Mt 25,31-34).

Když tento kámen nebo království přijde, udeří „do železných a hliněných nohou sochy a „rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím , nezbude „po nich ani stopy (Dn 2,34.44.35). Druhý příchod je tedy událostí, která otřese zemí.


Druhý příchod a lidstvo

Kristův druhý příchod se týká obou skupin lidstva - těch, kteří přijali Krista a spasení, jež nabízí a těch, kteří se od něj odvrátili.



Shromáždění vyvolených. Důležitým prvkem při ustanovení Kristova věčného království je shromáždění všech vykoupených (Mt 24,31; 25,32-34; Mk 13,27) do nebeského domova, který Kristus připravil (J 14,3).

Když hlava státu navštíví jinou zemi, může se jen několik osob účastnit přivítání. Ale když přijde Kristus, každý věřící, který kdy žil, bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání, ekonomické postavení nebo rasu, se bude účastnit velkolepé oslavy Kristova příchodu. Dvě události umožní toto celosvětové shromáždění: vzkříšení mrtvých spravedlivých a proměnění živých věrných.

1. Vzkříšení mrtvých v Kristu. Při zvuku polnice oznamující Kristův návrat budou mrtví spravedliví vzkříšeni v neporušitelném a nesmrtelném těle (1K 15,52.53). V tuto chvíli „ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve (1Te 4,16). Jinými slovy jsou vzkříšeni před tím, než jsou živí spravedliví uchváceni vzhůru vstříc Pánu.

Vzkříšení se znovu shledají s těmi, kteří při jejich odchodu prožívali zármutek. Nyní nadšeně jásají: „Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? (1K 15,55)

Není to ono nemocné, zestárlé, zmrzačené tělo, které sestoupilo do hrobu, jež povstalo ve vzkříšení, ale nové, nesmrtelné, dokonalé tělo, které již není poznamenáno hříchem, jenž způsobil jeho zkázu. Vzkříšení spravedliví prožijí dokončení Kristova díla obnovy a budou nyní myslí, duší i tělem odrážet dokonalý Boží obraz (1K 15,42-54; viz kapitola 25).

2. Proměnění živých věřících. Po té, co budou spravedliví vzkříšeni, budou spravedliví živí, kteří žijí na zemi při druhém příchodu, proměněni. „Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. (1K 15,53)

Při Kristově příchodu nebude mít žádná skupina věřících přednost před ostatními. Pavel ukazuje, že živí, proměnění věřící budou „spolu s nimi (se vzkříšenými věřícími) uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A tak navždy budeme s Pánem. (1Te 4,17; srov. Žd 11,39.40) Tak budou všichni věřící shromážděni při velkém příchodu, ať už se jedná o vzkříšené věřící všech věků nebo ty, kdo se dožili Kristova příchodu.

Smrt nevěřících. Pro zachráněné je druhý příchod chvílí radosti a štěstí, ale pro ztracené to bude doba zničující hrůzy. Vzpírali se tak dlouho Kristově lásce a jeho pozváním ke spasení, že byli chyceni do pasti svých záludných sebeklamů (viz 2Te 2,9-12; Ř 1,28-32). Když spatří toho, kterého odmítli, jak přichází jako Pán pánů a Král králů, pochopí, že přišla hodina jejich odsouzení. Přemoženi hrůzou a beznadějí budou zoufale volat neživou hmotu, aby je skryla (Zj 6,16.17).

V této době Bůh zničí Babylón, spojení všech odpadlých náboženství. 'Bude zničen ohněm.' (Zj 18,8) Jejich vůdcem je člověk nepravosti, syn zatracení - „kterého Pán 'zabije dechem svých úst' a zničí svým slavným příchodem (2Te 2,8). Mocnosti zodpovědné za vnucování cejchu šelmy (viz kapitola 12) budou hozeny „do ohnivého jezera hořícího sírou . Ostatní bezbožní „byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce - Ježíše Krista, Pána (Zj 19,20.21).


Znamení Kristova brzkého návratu

Bible nejen ukazuje způsob a účel Kristova příchodu, ale popisuje také znamení, která svědčí o blízkosti této vrcholné události. První znamení oznamující druhý příchod se odehrála před více než 1700 lety po Kristově nanebevstoupení a další po nich následovala; tato znamení dosvědčují, že jeho příchod je velmi blízko.


Znamení v přírodě. Kristus předpověděl, že „budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách (L 21,25) a dále upřesnil: „Zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. (Mk 13,24-26) Navíc Jan viděl, že nebeským znamením předcházelo velké zemětřesení (Zj 6,12). Všechna tato znamení označují konec období 1260 let pronásledování (viz kapitola 12).

1. Svědectví země. Za naplnění tohoto proroctví lze považovat „největší známé zemětřesení (2), ke kterému došlo 1. listopadu 1755. Je známé jako lisabonské zemětřesení, jehož účinky byly zaznamenány v Evropě, Africe a Americe a postihlo oblast o rozloze více než 10 miliard čtverečních kilometrů. Zemětřesení zničilo Lisabon v Portugalsku, kde se během několika minut zřítily veřejné a obytné budovy, což si vyžádalo desetitisíce lidských životů. (3)

I když zemětřesení způsobilo velké materiální škody, jeho vliv na myšlení lidí té doby byl přinejmenším stejně významný. Mnoho tehdy žijících lidí ho považovalo za prorocké znamení konce (4) a začalo vážně uvažovat o Božím soudu a posledních dnech. Lisabonské zemětřesení dalo podnět ke studiu proroctví.

2. Svědectví slunce a měsíce. O dvacet pět let později se odehrálo další znamení, o kterém se zmiňuje proroctví - zatmění slunce a měsíce. Kristus poukázal na dobu naplnění tohoto znamení, když říká, že bude následovat po velkém soužení - po 1260 letech papežského pronásledování, o kterém se mluví na jiných místech Písma (Mt 24,29; viz kapitola 12). Ale Kristus řekl, že toto soužení, jež bude předcházet znamením, bude zkráceno (Mt 24,21.22). Prostřednictvím vlivu reformace a hnutím, která z ní vyšla, bylo papežské pronásledování zkráceno, takže v polovině 18. století již téměř ustalo.

Toto proroctví se naplnilo 19. května 1780, kdy severovýchodní část Severní Ameriky zahalila mimořádná temnota. (5)

Při vzpomínce na tuto událost napsal Timothy Dwight, rektor Yale University: „19. květen 1780 byl pozoruhodný den. V mnoha domech se rozsvítily svíčky; ptáci utichli a slepice se vrátily na hřad... Všeobecně převažoval názor, že den soudu je nablízku. (6)

Samuel Williams z Harvardu podává zprávu, že temnota „postupovala s mraky od jihozápadu 'mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne a trvala až do poloviny příští noci'; na různých místech se lišila svou intenzitou a trváním. Na některých místech 'lidé nemohli číst noviny ani venku'. (7) Podle názoru Samuela Tennyho „nebyla nikdy od chvíle, kdy slovo Všemohoucího dalo vznik světlu zaznamenána tak hustá tma jako během následujících nocí... Kdyby byla zakryta všechna světla na světě neproniknutelnou tmou nebo kdyby přestala existovat, nemohla by být temnota větší. (8)

Onoho večera v devět hodin vyšel měsíc, ale tma trvala až do půlnoci. Když se ukázal měsíc, měl barvu krve.

Jan ve Zjevení tyto mimořádné události onoho dne předpověděl. Po zemětřesení „slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl (Zj 6,12).

3. Svědectví hvězd. Kristus i Jan shodně mluvili o padání hvězd, které bude příznakem blízkosti Kristova příchodu (Zj 6,13; srov. Mt 24,29). Velký meteorický déšť pozorovaný 13. listopadu 1833 - nejrozsáhlejší padání hvězd jaké kdy bylo zaznamenáno - naplnil toto proroctví. Odhadovalo se , že pozorovatel mohl vidět průměrně 60 000 meteorů za hodinu. (9) Tento úkaz byl viditelný od Kanady až po Mexiko, od Atlantického po Pacifický oceán. (10) Mnoho křesťanů uznává, že se tím naplnilo biblické proroctví. (11)

Očitý svědek to popsal takto: „Jen ztěží by se na obloze našlo místo, které by nebylo stále zaplněno padajícími hvězdami, ani nebylo možné na obloze pozorovat nějaký konkrétní jev; nicméně občas padaly po skupinách - vyvolávaly představu 'fíkovníku, který předčasně shazuje své fíky, když s ním zatřese silný vichr'. (12)

Kristus tato znamení dal křesťanům proto, aby je upozornil na blízkost svého příchodu, aby se ve svém očekávání mohli radovat a byli na jeho příchod plně připraveni. Řekl: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. Dodal: „Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: Když už se zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. (L 21,28-31)

Tato jedinečná svědectví země, slunce, měsíce a hvězd, která přišla v přesném pořadí a jež byla předpovězena v Kristově době, zaměřují pozornost mnoha lidí k proroctvím o druhém příchodu.

Znamení v náboženském světě. Písmo předpovídá, že množství významných znamení v náboženském světě bude charakterizovat dobu předcházející Kristovu příchodu.

1. Velké náboženské probuzení. Kniha Zjevení ukazuje vzestup velkého celosvětového náboženského hnutí před druhým příchodem. V Janově vidění anděl, který ohlašuje Kristův návrat, znázorňuje toto hnutí: „Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: 'Bojte se Boha a vzdejte jemu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.' (Zj 14,6.7)

Samotné poselství naznačuje dobu, kdy bude zvěstováno. Věčné evangelium bylo kázáno v průběhu všech věků. Ale toto poselství zdůrazňující prvek soudu v evangeliu, může být hlásáno pouze v době konce, protože upozorňuje, že „nastala hodina jeho soudu .

Kniha Daniel nás informuje, že v době konce budou její proroctví rozpečetěna (Dn 12,4). Tehdy lidé pochopí tajemství knihy Daniel. Rozpečetění se odehrálo po skončení období 1260 let papežské nadvlády, která skončila zajetím papeže v roce 1798. Spojení exilu papeže a znamení v přírodě vedlo mnohé křesťany ke studiu proroctví o událostech, jež vedou ke druhému příchodu. Výsledkem toho bylo nové hluboké pochopení těchto proroctví.

Toto zaměření na druhý příchod také způsobilo celosvětové probuzení adventní naděje. Adventní hnutí, stejně jako reformace, vzniklo nezávisle v různých zemích křesťanského světa. Celosvětová povaha tohoto hnutí je jedním z nejjasnějších znamení, že se přibližuje Kristův příchod. Jako Jan Křtitel připravoval cestu pro Kristův první příchod, tak adventistické hnutí připravuje cestu pro jeho druhý příchod - hlásá poselství ze Zj 14,6-12, jež je Boží závěrečnou výzvou k přípravě na Spasitelův slavný návrat (viz kapitoly 12 a 23). (13)

2. Kázání evangelia. Bůh „ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět (Sk 17,31).Když nás Kristus upozorňuje na tento den, neříká, že přijde až se celý svět obrátí, ale až „toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec (Mt 24,14). Petr o věřících říká: „Dychtivě očekáváte příchod Božího dne. (2Pt 3,12)

Statistika překladů a šíření Biblí v tomto století ukazuje na rozmach svědectví evangelia. V roce 1900 byla Bible dostupná v 537 jazycích. Do roku 1980 byla přeložena - celá nebo její část - do 1811 jazyků, což představuje 96% světové populace. Podobně roční distribuce Biblí vzrostla z 5,4 milionů v roce 1900 na 36,8 milionů Biblí a téměř půl miliardy částí Bible v roce 1980. (14)

Navíc má nyní křesťanství možnost využívat ve svém misijním úsilí nepředstavitelné množství prostředků: pomocné agentury, vzdělávací a lékařské instituce, pracovníky pracující doma i v zahraničí, rozhlasové a televizní vysílání a značné finanční prostředky. Dnes silné krátkovlnné vysílače mohou vysílat evangelium prakticky do každé země na světě. Tyto bezpříkladné zdroje, používané pod vedením Ducha svatého, pomáhají splnit cíl - evangelizovat celý svět v naší době.

Adventisté sedmého dne, kteří mluví asi 700 jazyky a 1000 dialekty, hlásají evangelium ve 190 zemích. Téměř 90% těchto členů žije mimo Severní Ameriku. Věříme, že lékařské a vzdělávací dílo hraje velmi důležitou roli při naplňování poslání evangelia, proto spravujeme téměř 600 nemocnic, sanatorií, klinik, bezplatných ošetřoven, 19 lékařských lodí, 27 továren na zdravé potraviny, 86 vyšších škol a univerzit, 834 středních škol, 4166 základních škol, 125 korespondenčních škol Bible a 33 jazykových institutů. Našich 51 vydavatelství vydává literaturu v 190 jazycích a naše krátkovlnné vysílače vysílají pro 75% světové populace. Duch svatý bohatě požehnal naše misijní úsilí.

3. Náboženský úpadek. Celosvětové hlásání evangelia samo o sobě neznamená velký početní růst pravých křesťanů. Bible místo toho předpovídá, že na konci času dojde k úpadku opravdové duchovnosti. Pavel říká: „V posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. (2Tm 3,1-5)

Tak dnes sebeláska, hmotné věci a svět v mnoha srdcích nahradily Ducha Kristova. Lidé se již ve svých životech neřídí Božími principy a jeho zákony; převládla bezzákonnost. „A protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. (Mt 24,12)

4. Obnova papežství. Podle biblického proroctví bude na konci období 1260 let papežství 'smrtelně raněno', ale nezemře (viz kapitola 12). Písmo ukazuje, že se tato smrtelná rána uzdraví. Papežství zakusí velkou obnovu vlivu a úcty - „celá země v obdivu šla za tou šelmou (Zj 13,3). Již dnes mnoho lidí považuje papeže za morálního vůdce světa.

Do značné míry vzrůstající vliv papežství přichází proto, že křesťané nahradili autoritu Bible tradicí, lidskými normami a vědou. Tak se stali zranitelní vůči zlému, který „bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky (2Te 2,9). Satan a jeho pomocníci vytvoří konfederaci zla, symbolizovanou nesvatou trojicí draka, šelmy a falešného proroka, který svádí svět (Zj 16,13.14; srov. 13,13.14). Pouze ti, kdo se nechávají vést Biblí a kdo „zachovávají přikázání Boží a věrnost Ježíši (Zj 14,12) mohou úspěšně odolat ohromujícímu svodu tohoto svazku.

5. Úpadek náboženské svobody. Obrození papežství dramaticky ovlivní křesťanství. Náboženská svoboda získaná za velkou cenu, zaručená odlukou církve od státu, bude narušena a nakonec odstraněna. S mocnou podporou civilních vlád se tato odpadlá mocnost pokusí všem lidem vnutit svůj způsob bohoslužby. Každý si bude muset vybrat mezi věrností Bohu a jeho přikázáním a oddaností šelmě a její soše (Zj 14,6-12).

Naléhání přizpůsobit se bude zahrnovat i ekonomický nátlak: „Aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména (Zj 13,17). Nakonec ti, kdo se odmítnou podřídit, budou potrestáni smrtí (Zj 13,15). Během této závěrečné doby soužení Bůh zasáhne ve prospěch svého lidu a zachrání každého, jehož jméno je zapsáno v knize života (Dn 12,1; Zj 3,5; 20,15).

Nárůst bezbožnosti. Duchovní úpadek křesťanství a obživení člověka nepravosti vedlo ke vzrůstajícímu zanedbávání Božího zákona v církvi a v životech věřících. Mnoho z nich došlo k závěru, že Kristus zrušil zákon a že křesťané již nejsou zavázáni ho zachovávat. Tato neúcta k Božímu zákonu vedla ke zvýšení zločinnosti a nemorálního jednání.

1. Nárůst zločinnosti ve světě. Neúcta k Božímu zákonu, běžná pro většinu křesťanů, přispěla k tomu, že moderní společnost pohrdá zákonem a řádem. Po celém světě zločinnost prudce narůstá a začíná se vymykat kontrole. Zprávy korespondentů z různých světových velkoměst varují: „Stejně jako ve Spojených státech je zločinnost na vzestupu téměř v každé zemi světa. „Od Londýna do Moskvy a až do Johannesburgu se zločinnost rychle stává největší hrozbou, jež mění způsob života mnoha lidí. (15)

2. Sexuální revoluce. Neúcta k Božímu zákonu také zrušila zábrany zdrženlivosti a čistoty a výsledkem je nárůst nemravnosti. Sex se v současné době stal modlou a obchoduje se s ním prostřednictvím filmů, televize, videa, písní, časopisů a reklam.

Sexuální revoluce má za následek šokující vzrůst rozvodovosti, úchylky jako je „volné manželství nebo výměna partnerů, sexuální zneužívání dětí, děsivý počet potratů, široce rozšířená homosexualita a lesbismus, epidemie pohlavních nemocí a nedávno se také objevila choroba AIDS.

Války a katastrofy. Ježíš řekl, že před jeho příchodem „povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes (L 21,10.11; srov. Mk 13,7.8; Mt 24,7). Jak se blíží konec a stupňuje se boj mezi satanskými a božskými silami, tyto katastrofy budou stále intenzívnější a častější a v naší době dojdou nebývalého naplnění.

1. Války. Ačkoli války postihovaly lidstvo během celých dějin, nebyly nikdy před tím celosvětové a tak zničující. První a druhá světová válka si vyžádaly více obětí a způsobily více utrpení než všechny předchozí války dohromady. (16)

Mnozí předvídají další celosvětový konflikt. Druhou světovou válkou boje neskončily. Od jejího konce vzniklo „140 konfliktů, ve kterých se používaly konvenční zbraně a ve kterých zahynulo až 10 milionů lidí . (17) Hrozba totální termonukleární války visí nad naším světem jako Damoklův meč.

2. Přírodní katastrofy. Zdá se, že v nedávných letech se významně zvýšil počet katastrof. Nedávné pohromy, které přicházejí jedna za druhou způsobují, že někteří lidé se obávají, zdali příroda nezešílela a jestli svět neprožívá hluboké klimatické a strukturální změny, které se v budoucnu ještě prohloubí. (18)

3. Hladomory. K hladomorům v minulosti došlo mnohokrát, ale nikdy ne v takovém měřítku jako v tomto století. Nikdy před tím nežily na světě miliony lidí trpící hladem nebo podvýživou. (19) Vyhlídky do budoucna nejsou o nic světlejší. Nebývalý rozsah hladu jasně oznamuje, že nastává Kristův příchod.

Buďte stále připraveni

Bible nás opakovaně ujišťuje, že se Ježíš vrátí, ale přijde do roka? Za pět let? Deset let? Dvacet let? Nikdo to s jistotou neví. Ježíš sám prohlásil: „O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. (Mt 24,36)

Na konci své pozemské služby vyprávěl Kristus podobenství o deseti družičkách, aby tak ilustroval prožitek církve posledních dnů. Dvě skupiny družiček představují dva druhy věřících, kteří prohlašují, že čekají na svého Pána. Jsou nazvány pannami, protože vyznávají čistou víru. Jejich lampy představují Slovo Boží, olej symbolizuje Ducha svatého.

Na první pohled se tyto dvě skupiny zdají stejné; obě vyšly vstříc ženichovi, obě mají olej ve svých lampách a nezdá se, že by se obě skupiny chovaly odlišně. Všechny slyšely poselství o Kristově brzkém příchodu a těší se na něj. Ale potom přichází zdánlivé zdržení - jejich víra má být vyzkoušena.

Náhle, o půlnoci - v nejtemnější hodinu pozemských dějin, slyší zvolání: „Ženich je tu, jděte mu naproti! (Mt 25,6) Nyní se rozdíl mezi oběma skupinami stává zjevným: některé nejsou připraveny na setkání s ženichem. Ony „pošetilé družičky nejsou pokrytecké; váží si pravdy, Slova Božího, ale nedostává se jim oleje - nebyly zapečetěny Duchem svatým (srov. Zj 7,1-3). Spokojily se s povrchní přípravou a nepadly na Ježíše Krista - na Skálu. Mají určitou formu zbožnosti, ale postrádají Boží moc.

Když ženich přišel, vešly s ním na svatbu pouze ty, které byly připravené; pak byly zavřeny dveře. Nakonec se vrací i pošetilé družičky, které odešly nakoupit více oleje a volají: „Pane, pane, otevři nám! Ale ženich jim odpovídá: „Amen, pravím vám, neznám vás. (Mt 25,11.12)

Je velmi smutné, že když se Kristus vrátí na tuto zem, bude muset tato slova říci těm, které miloval. Varuje: „Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?' A tehdy jim prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.' (Mt 7,22.23)

Před potopou poslal Bůh Noeho, aby varoval předpotopní svět před přicházející zkázou. Podobným způsobem Bůh posílá trojí varování, aby připravil svět na Kristův příchod (viz Zj 14,6-16).

Všichni, kdo přijímají Boží poselství milosti se budou radovat při pohledu na druhý příchod. Dostává se jim ujištění: „Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu. (Zj 19,9) Skutečně se Kristus zjeví podruhé „ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají (Žd 9,28).

Návrat Vykupitele je slavným vyvrcholením dějin Božího lidu. Je chvílí jejich vysvobození. S radostí a velkou láskou volají: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději... budeme jásat a radovat se, že nás spasil. (Iz 25,9)


Poznámky:

1. Froom, Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 1, str. 456, 894; sv. 2, str. 528, 784; sv. 3, str. 252, 744; sv. 4, str. 396, 846. Viz také kapitola 23.

2. G. I. Eiby, Earthquakes (New York, NY: Van Nostrand Reinholdt Co., 1980), str. 164.

3. Viz např.: Sir Charles Lyell, Principles of Geology (Philadelphia: James Kay, Jun. Brother, 1837), sv. 1, str. 416-419; „Lisbon , Encyclopaedia Americana, vyd. Francis Lieber (Philadelphia, PA: Carey and Lea, 1831), str. 10; W. H. Hobbs, Earthquakes, (New York: D. Appleton and Co., 1907), str. 143; Thomas Hunter, An Historical Account of Earthquakes Extracted from the Most Authentic Historians (Liverpool: R. Williamson, 1756), str. 54-90; srov. E. Whiteová, Vítězství lásky Boží, str. 220, 221. Rané zprávy se zmiňovaly o 100 000 mrtvých. Moderní encyklopedie odhadují 60 000.

4. Viz John Biddlof, A Poem on the Earhquake at Lisbon (London: W. Owen, 1755), str. 9, cit. v Source Book, str. 358; Froom, Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 2, str. 674-677. 6. února 1756 anglikánská církev měla den půstu a pokory na připomínku tohoto zemětřesení (tamtéž). Viz také T. D. Kendrick, The Lisbon Earthquake (London: Methuen & Co. Ltd., 1955), str. 72-164.

5. Srov. E. Whiteová, Vítězství lásky Boží, str. 221-223.

6. Thimothy Dwight, cit. v Connecticut Historical Collection, dopl. John W. Barber, 2. vyd. (New Haven, CT: Durrie & Peck a J. W. Barber, 1836), str. 403; cit. v Source Book, str. 316.

7. Samuel Williams, „An Account of a Very Uncommon Darkness in the State of New-England, 19. květen 1780 , v Memoirs of the American Academy of Arts and Sciences: to the End of the Year 1783 (Boston, MA: Adams and Nourse, 1785), sv. 1, str. 234, 235. Srov. Source Book, str. 315.

8. Dopis Samuela Tennyho, Exeter, [NH], prosinec 1785, v Collections of the Massachusetts Historical Society for the Year 1792 (Boston, MA: Belknap and Hall, 1792), sv. 1, str. 97.

9. Peter M. Millman, „The Falling of the Stars , The Telescope, 7 (květen - červen 1940, str. 60). Viz také Froom, Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 295.

10. Denison Olmsted, Letters on Astronomy, 1840, str. 348, 349, v Source Book, str. 410, 411.

11. Froom, Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 297-300; srov. E. Whiteová, Vítězství lásky Boží, str. 240, 241.

12. Jev byl takto pozorován v Bowling Green, Missoury, jak uvádí Salt River Journal, 20. listopad 1780, jak cit. v American Journal of Science and Arts, vyd. Benjamin Silliman, 25 (1834): str. 382.

13. Viz Froom, Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4; Damsteegt, Foundations of the Seeventh-day Adventist Message and Mission.

14. David B. Barett, vyd., World Cristian Encyclopedia. A Comparative Study of Churches and Religions in the Modern World A. D. 1900-2000 (Oxford: Oxford University Press, 1982), str. 13.

15. „Abroad, Too, Fear Grips the Cities , U. S. News & World Report 23. února 1981, str. 65.

16. David Singer a Melvin Small, The Wages of War: 1816-1965. A Statistical Handbook (New York, NY: John Wiley & Sons, 1972), str. 66, 67.

17. Margaret Thatcher, jak citováno v Ernest W. Lefever a E. Stephen Hung, The Apocalypse Premise (Washington, D. C.: Ethics and Public Policy Center, 1982), str. 394.

18. Viz Paul Recer, „Is Mother Nature Going Berserk? U. S. News & World Report 22. únor 1982, str. 66.

19. Zvláštní příloha k publikaci Spojených národů Development Forum, s názvem „Facts on Food , (listopad 1974) říká, že „polovina světové populace, 2 miliardy lidí, je těžce podvýživeno , cit. v Ronald J. Sider, Rich Christians in an Age of Hunger (New York, NY: Paulist Press, 1977), str. 228, pozn. 4. Srov. str. 16.íá

|Zpět| |Hlavní menu|