DUCH SVATÝ
Adventisté sedmého dne věří...
Bůh, věčný Duch, spolupůsobil s Otcem a Synem při
stvoření, vtělení a vykoupení. Inspiroval pisatele Bible.
Naplňoval Kristův život mocí. Zve a přesvědčuje lidi. Ty,
kteří ho poslechnou, obnovuje a proměňuje k Božímu obrazu.
Poslán Otcem a Synem, aby byl vždy s Božími dětmi,
obdarovává církev duchovními dary, zmocňuje ji k vydávání
svědectví o Kristu a v souladu s Písmem ji uvádí do
veškeré pravdy. Základní věroučné výroky, 5
DUCH SVATÝ
Ukřižování Ježíšovy následovníky zmátlo, sklíčilo a
vyděsilo; zmrtvýchvstání však do jejich života přineslo
nové světlo. Když Kristus zlomil okovy smrti, v jejich
srdcích znovu zasvitlo království Boží.
V jejich nitru se rozhořelo neuhasitelné nadšení. Zmizely
rozdíly, které o několik týdnů dříve vytvořily mezi
učedníky nepříjemné bariéry. Vzájemně si vyznali své
chyby a více se otevřeli Ježíši, svému Králi, který
odešel do nebe.
Jednota tohoto kdysi rozptýleného stádce rostla každým dnem,
který strávili na modlitbách. Jednoho nezapomenutelného dne
chválili Boha. Pojednou prošel jejich středem hluk
podobající se hukotu silného vichru. Na hlavu každého z nich
sestoupily ohnivé plameny, jako kdyby se žár v jejich srdcích
stal viditelným. Duch svatý na ně sestoupil jako nespoutaný
oheň.
Naplněni Duchem nemohli potlačit novou horlivou lásku a radost
v Ježíši. Veřejně a s nadšením začali hlásat dobrou
zprávu o spasení. Zástupy místních občanů, spolu s
poutníky z mnoha národů se shromáždili u budovy, protože
jejich pozornost upoutal nezvyklý zvuk. Když ve svém vlastním
jazyku slyšeli mocná svědectví o Božích předivných
činech z úst prostých Galilejců, byli zmateni a naplněni
úžasem.
Někteří říkali: „Tomu nerozumíme. Co to znamená? Jiní
se snažili celou věc přejít slovy: „Jsou opilí! „Tak to
není! zvolal Petr do hluku davu. „Vždyť je teprve devět
hodin ráno. Co jste slyšeli nebo viděli, se děje, protože
zmrtvýchvstalý Ježíš Kristus byl povýšen na pravici Boží
a dává nám nyní Ducha svatého. (Sk 2)
Kdo je Duch svatý?
Bible zjevuje, že Duch svatý je osoba, nikoli nějaká
neosobní síla. Výroky jako „toto je rozhodnutí Ducha
svatého i naše... (Sk 15,28), ukazují, že první věřící
jej považovali za osobu. Kristus také o něm mluvil jako o
další osobě. Řekl: „On mě oslaví, neboť vám bude
zvěstovat, co přijme ode mne. (J 16,14) Když Písmo hovoří o
trojjediném Bohu, zmiňuje se o Duchu jako o osobě (Mt 28,19; 2
K 13, 13).
Duch svatý je osobnost. Trápí se (Gn 6,3), učí (L 12,12),
obviňuje (J 16,8, kral.), vede církev (Sk 13,2), pomáhá a
přimlouvá se (Ř 8,26), inspiruje (2 Pt 1,21) a posvěcuje (1
Pt 1,2). Tuto činnost nemůže konat pouhá síla, vliv nebo
Boží vlastnost. To může činit jen osoba.
Duch svatý je pravý Bůh
Písmo považuje Ducha svatého za Boha. Petr řekl Ananiášovi,
že lhaním Duchu svatému nelhal „lidem, ale Bohu (Sk 5,3.4).
Ježíš definoval neodpustitelný hřích jako „rouhání
proti Duchu svatému slovy: „Kdo by řekl slovo proti Duchu
svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.
(Mt 12,31.32) Toto může platit pouze tehdy, je-li Duch svatý
Bůh.
Písmo připisuje Duchu svatému božské vlastnosti. On je
život. Pavel se o něm zmiňuje jako o „Duchu života (Ř
8,2). On je pravda. Kristus jej nazval „Duchem pravdy (J
16,13). Výrazy „láska Ducha (Ř 15,30) a „svatý Duch
Boží (Ef 4,30) ukazují, že láska a svatost jsou součásti
jeho přirozenosti.
Duch svatý je všemohoucí. Dává duchovní dary. „Uděluje
každému zvláštní dar, jak sám chce (1 K 12,11). Je
všudypřítomný. Bude„ s Božím lidem na věky„ (J 14,16).
Nikdo nemůže uniknout jeho vlivu (Ž 139,7-10). Je také
vševědoucí, neboť Duch zkoumá všechno, i hlubiny Boží„
a nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží„ (1 K
2,10.11).
Boží činy jsou také spojeny s Duchem svatým. Působil při
stvoření i vzkříšení. Job řekl: Duch Boží mě učinil,
dech Všemohoucího mě oživil.„ (Jb 33,4) Žalmista napsal:
sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu.„ (Ž 104,30)
Pavel prohlásil: Ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista
Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve
vás přebývá.„ (Ř 8,11)
Zázrak zpřítomnění božského Krista v Marii nemohl
způsobit nějaký neosobní vliv nebo stvořená bytost, ale
pouze všudypřítomný osobní Bůh. O letnicích Duch svatý
zpřítomnil Bohočlověka Ježíše ve všech, kdo ho ochotně
přijali.
Duch svatý je považován za rovného Otci i Synu v křestní
formuli (Mt 28,19), v apoštolském požehnání (2 K 13,13) a v
pojednání o duchovních darech (1 K 12,4-6).
Duch svatý a Trojice
Bůh Duch svatý byl od věčnosti třetí osobou Trojice. Otec,
Syn a Duch svatý jsou existenčně svébytní. Ačkoli jsou si
všichni rovni, existuje v Trojici určité rozdělení funkcí
(viz kapitola 2).
Pravdě o Bohu - Duchu svatém nejlépe porozumíme
prostřednictvím Ježíše. Když Duch přichází k
věřícím, přichází jako Duch Kristův„, nepřichází ve
své vlastní síle nebo z vlastního pověření. Jeho činnost
v dějinách je soustředěna na Kristovo poslání záchrany.
Duch svatý působil při Kristově narození (L 1,35), při
křtu potvrdil počátek jeho veřejného působení (Mt 3,16.17)
a přinesl lidstvu požehnání Kristovy smírné oběti a
zmrtvýchvstání (Ř 8,11).
Zdá se, že Duch svatý plní v Trojici funkci vykonavatele.
Když Otec dal světu svého Syna (J 3,16), byl Syn počat z
Ducha svatého (Mt 1,18-20). Duch svatý přišel naplnit a
uskutečnit jejich plán.
Aktivní účast Ducha svatého na stvoření je patrná z jeho
přítomnosti ve stvořitelském díle (Gn 1,2). Původ a
zachování života závisí na jeho působení; jeho odchod
znamená smrt. Písmo praví, že kdyby Bůh svého ducha i dech
jen pro sebe stáhl, tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo,
člověk by se obrátil v prach„ (Jb 34,14.15; srov. 33,4).
Stopy stvořitelského působení Ducha svatého můžeme vidět
v jeho díle nového stvoření v každém člověku, který se
otevírá Bohu. Bůh koná své dílo v jednotlivcích skrze
Ducha Stvořitele. A tak ve vtělení, stvoření i novém
stvoření Duch přichází naplnit Boží záměr.
Zaslíbený Duch
Božím úmyslem bylo, abychom se stali místem, kde by
přebýval Duch svatý (viz 1 K 3,16). Hřích Adama a Evy je
oddělil od ráje i od trvalé přítomnosti Ducha. Toto
oddělení se stále prohlubuje. Rozsah zla před potopou vedl
Boha k prohlášení: Můj Duch se nebude s člověkem věčně
zaneprazdňovat.„ (Gn 6,3)
Ve starozákonních dobách Duch zmocňoval jednotlivce k
vykonávání zvláštních úkolů (Nu 24,2; Sd 6,34; 1 S 10,6).
Občas působil v„ lidech (Ex 31,3; Iz 63,11). Bezpochyby si
skutečně věřící lidé vždycky uvědomují přítomnost
Ducha svatého, ale proroctví předpovídalo vylití Ducha na
každé tělo„ (Jl 3,1) - dobu, kdy se mohutný projev Ducha
stane počátkem nového věku.
Přestože svět zůstával v rukou uchvatitele, nemohlo nastat
vylití plnosti Ducha. Dříve než k tomu mohlo dojít, musel
Kristus vykonat svou pozemskou službu a přinést smírnou
oběť. Jan Křtitel ukazoval na Kristovu službu jako na službu
Ducha, když řekl: Já vás křtím vodou„, ale on vás bude
křtít Duchem svatým.„ (Mt 3,11) Evangelia však nemluví o
tom, že by Ježíš křtil Duchem svatým. Jen několik hodin
před svou smrtí Ježíš svým učedníkům zaslíbil: Já
požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s
vámi na věky - Ducha pravdy.„ (J 14,16.17) Obdrželi
zaslíbený křest Duchem u kříže? V pátek při
ukřižování se neukázala žádná holubice, ale jen temnota a
blesky!
Teprve po svém zmrtvýchvstání dechl Ježíš Ducha na své
učedníky (J 20,22). Řekl: Hle, sesílám na vás, co slíbil
můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí
z výsosti.„ (L 24, 49) Tuto moc měli přijmout, až Duch
svatý na ně sestoupí a učiní je svědky až na sám konec
země„ (Sk 1,8).
Jan píše: Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě
nebyl oslaven.„ (J 7,39) Otcovo přijetí Kristovy oběti bylo
předpokladem pro vylití Ducha svatého.
Nový věk nastal až tehdy, když náš vítězný Pán usedl na
nebeský trůn. Teprve potom mohl seslat Ducha svatého v jeho
plnosti. Petr říká, že když byl vyvýšen na pravicí Boží
... seslal„ Ducha svatého (Sk 2,33) na své učedníky,
kteří se v toužebném očekávání této události všichni
svorně a vytrvale modlili„ (Sk 1,5.14). O letnicích, padesát
dní po ukřižování na Golgotě, nastal nový věk s plnou
mocí přítomnosti Ducha. Náhle se strhl hukot s nebe, jako
když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům... všichni
byli naplněni Duchem svatým.„ (Sk 2,2-4)
Poslání Ježíše a Ducha svatého byla na sobě zcela
závislá. Plnost Ducha svatého se nemohla projevit, dokud
Ježíš nesplnil své poslání. A naopak Ježíš byl počat z
Ducha (Mt 1,8-21), pokřtěn Duchem (Mk 1,9.10), veden Duchem (L
4,1), skrze Ducha také konal zázraky (Mt 12, 24-32), obětoval
se na Golgatě mocí Ducha (Žd 9, 14.15) a byl Duchem také
vzkříšen (Ř 8,11).
Ježíš byl prvním člověkem, který zakusil plnost Ducha
svatého. Úžasnou pravdou je, že náš Pán je ochoten vylít
svého Ducha na všechny, kteří po něm upřímně touží.
Poslání Ducha svatého
Večer před Ježíšovou smrtí učedníky velice zarmoutila
Kristova slova o blízkém odchodu. On je však hned také
ujistil, že přijmou Ducha svatého jako jeho osobního
zástupce. Nezůstanou sirotky (J 14, 18).
Původ poslání. Nový zákon představuje Ducha svatého
jedinečným způsobem. Je jmenován Duchem Ježíšovým„ (Sk
16,7), Duchem jeho Syna (Gal 4,6), „Duchem Božím (Ř 8,9),
„Duchem Kristovým (Ř 8,9; 1 Pt 1,11) a „Duchem Ježíše
Krista (Fp 1,19). Kdo však poslal Ducha svatého - Ježíš
Kristus nebo Bůh Otec?
Když Kristus odhalil původ poslání Ducha svatého ve
ztraceném světě, zmínil se o dvou zdrojích. Především
mluví o Otci: „Já požádám Otce a on vám dá jiného
Přímluvce. (J 14,16; 15,26 - „od Otce ) Křest Duchem svatým
nazval „zaslíbením Otcovým (Sk 1,4). Na druhém místě se
zmiňuje o sobě: „Pošlu ho (Ducha) k vám. (J 16,7) Takto
Duch svatý vychází od Otce i Syna.
Jeho poslání ve světě. Uznat, že Kristus je Pánem, můžeme
jedině pod vlivem Ducha svatého. „Nikdo nemůže říci
'Ježíš je Pán', leč v Duchu svatém. (1 K 12,3)
Je nám dáno ujištění, že skrze Ducha svatého Kristus,
který je „pravým světlem , osvěcuje „každého člověka
přicházejícího na svět (J 1,9). Jeho posláním je
„přesvědčit svět o hříchu, spravedlnosti a soudu (J
16,8).
Za prvé, Duch svatý v nás probouzí hluboké přesvědčení o
hříchu, zvláště o hříchu nepřijetí Krista (Jan 16,9); za
druhé, Duch všechny vybízí k přijetí Kristovy
spravedlnosti. Za třetí, Duch nás před soudem varuje tím,
že v hříchem zatemnělé mysli, probouzí poznání nutnosti
pokání a obrácení.
Jestliže jsme činili pokání, můžeme být znovuzrozeni skrze
křest vodou a Duchem svatým (J 3,5). Protože v nás přebývá
Duch Kristův, začneme pak žít novým životem.
Jeho působení na věřící. Většina textů o Duchu svatém
se týká jeho vztahu k Božímu lidu. Jeho posvěcující vliv
vede k poslušnosti (1 Pt 1,2), ale nikdo nemůže prožívat
trvalou přítomnost Ducha bez splnění určitých podmínek.
Petr prohlásil, že Bůh dal Ducha těm, kteří ho poslouchají
(Sk 5,32). Proto jsou věřící varováni, aby neodporovali
Duchu, nezarmucovali ho a neuhašovali Ducha (Sk 7,51; Ef 4,30; 1
Te 5,19).
Co Duch koná pro věřící?
1. Pomáhá věřícím. V úvodu své promluvy o Duchu svatém
jej Kristus nazývá „jiným Přímluvcem (J 14,16). Řecké
slovo „Paraklétos se překládá termínem „Pomocník ,
„Utěšitel , „Rádce a může také znamenat
„Prostředník nebo „Obhájce .
Ten druhý Paraklétos, o němž se zmiňuje Písmo, je samotný
Kristus. Je naším Obhájcem a Přímluvcem před Otcem. „Toto
vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li
kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.
(1 J 2,1)
Kristus jako Přímluvce, Prostředník a Pomocník nás
představuje Bohu a zjevuje nám Boha. Podobně nás Duch vede ke
Kristu a zjevuje nám Kristovu milost. To také vysvětluje,
proč je Duch nazýván „Duchem milosti (Žd 10,29). Jedním z
jeho největších darů je udělení Kristovy spásné milosti
lidem (1 K 15,10; 2 K 6,1).
2. Přináší Kristovu pravdu. Kristus nazýval Ducha svatého
„Duchem pravdy (J 14,17; 15,26; 16,13). K jeho působení
patří také připomínání všeho, co nám Ježíš řekl (J
14,26) a uvedeni do „veškeré pravdy (J 16,13). Jeho
poselství svědčí o Ježíši Kristu (J 15,26). Ježíš
řekl: „Nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co
uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví,
neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. (J 16,13.14)
3. Zpřítomňuje Krista. Nepřináší jen poselství o Kristu,
ale Krista také zpřítomňuje. Ježíš řekl: „Prospěje
vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce (Duch svatý --
J 14,16.17) k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. (J
16,7)
Ježíš, omezen svým lidstvím, nebyl všudypřítomný. Bylo
proto užitečné, že odešel. Skrze Ducha může být stále
všude. Ježíš řekl: „Já požádám Otce a on vám dá
jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy.
Ujišťuje učedníky: „(Duch svatý) s vámi zůstává a ve
vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. (J 14,
17.18) „Duch svatý je Kristův zástupce, nemá lidský zjev a
je na něm nezávislý.
Při vtělení Duch svatý zpřítomnil Krista v člověku - v
Marii. O letnicích Duch zpřítomnil vítězného Krista světu.
Kristova zaslíbení „nikdy tě neopustím a nikdy se tě
nezřeknu (Žd 13,5) a „já jsem s vámi po všecky dny až do
skonání tohoto věku (Mt 28,20) se uskutečňují skrze Ducha.
Z tohoto důvodu Nový zákon nazývá Ducha svatého „Duchem
Ježíše Krista , což je termín, který nebyl nikdy použit ve
Starém zákoně (Fp 1,19).
Jako Otec a Syn si prostřednictvím Ducha činí příbytek u
věřících (J 14,23), tak mohou i věřící přebývat v
Kristu jedině skrze Ducha.
4. Vede činnost církve. Protože Duch svatý zpřítomňuje
Krista, je na zemi jeho pravým zástupcem. Je trvalou autoritou
ve věcech víry a učení; způsob, jakým vede církev, je v
plném souladu s Biblí. „Výrazným rysem protestantismu - bez
něhož by protestantismus neexistoval je, že Duch svatý je
pravým zástupcem nebo nástupcem Krista na zemi. Být
závislým na organizaci, vůdcích nebo moudrosti lidí znamená
postavit lidské na místo Božího.
Duch svatý se účastnil správy apoštolské církve. Skrze
modlitbu a půst ji vedl při volbě misionářů (Sk 13,1-4).
Ti, co byli zvoleni byli známí svou otevřeností pro
působení Ducha. Kniha Skutků je popisuje jako „naplněné
Duchem svatým (Sk 13,9.52). To on vedl jejich činnost (Sk
16,6.7). Pavel připomínal starším církve, že byli na své
místo ustanoveni Duchem svatým (Sk 20,8).
Duch svatý hrál důležitou roli při řešení vážných
problémů, které ohrožovaly jednotu církve. Písmo uvádí
rozhodnutí prvního církevního koncilu slovy: „Toto jest
rozhodnutí Ducha svatého i naše... (Sk 15,28)
5. Dává církvi zvláštní dary. Duch svatý udělil Božímu
lidu zvláštní dary. V starozákonních dobách „Duch
Hospodinův sestoupil „na jednotlivce a dával jim mimořádnou
moc vést a vysvobozovat Izraele (Sd 3,10; 6,34; 11,29 atd.) a
schopnost prorokovat (Nu 11, 17.25.26; 2 S 23,2). Duch sestoupil
na Saule a Davida, když byli pomazáni za vůdce Božího lidu
(1 S 10,6.10; 16,13). Některé lidi Duch uschopnil vykonat
jedinečné umělecké dílo (Ex 28,3; 31,3; 35,30- 35).
V době prvotní církve Kristus uděloval církvi své dary
prostřednictvím Ducha svatého. Duch svatý rozděloval tyto
duchovní dary věřícím podle svého uvážení a pro užitek
celé církve (Sk 2,38; 1 K 12,7-11). Dával zvláštní moc
potřebnou k hlásání evangelia až do končin země (Sk 1,8;
viz kapitola 16).
6. Naplňuje srdce věřících. Pavlova otázka učedníkům v
Efezu „Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého? (Sk
19,2) je velmi důležitou otázkou pro každého věřícího.
Když Pavel obdržel zápornou odpověď, vložil na tyto
učedníky ruce a oni přijali křest Ducha svatého (Sk 19,6).
Tato událost ukazuje, že přesvědčení o hříchu, které
působí Duch svatý a život naplněný Duchem jsou dvě
odlišné zkušenosti.
Ježíš zdůraznil nezbytnost narození z vody a z Ducha (J
3,5). Těsně před svým nanebevstoupením přikázal, aby noví
věřící byli pokřtěni „ve jméno Otce i Syna i Ducha
svatého (Mt 28,19). V souladu s tímto příkazem Petr kázal,
že „dar Ducha svatého je třeba přijmout při křtu (Sk
2,38). I Pavel potvrzuje důležitost křtu Duchem svatým (viz
kapitola 14) a naléhavě vyzývá, aby věřící „byli
naplněni Duchem (Ef 5,19).
Naplnění Duchem svatým nás přetvořuje k Božímu obrazu a
dílo posvěcení, které začalo při znovuzrození dále
pokračuje. Bůh nás podle svého milosrdenství zachránil
„obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze
Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze
Ježíše Krista, našeho Spasitele. (Tt 3,5.6)
„Nepřítomnost Ducha činí službu evangelia bezmocnou.
Můžeme být vzdělaní, mít talent, výmluvnost i všechny
přirozené nebo získané dovednosti, ale bez přítomnosti
Ducha Božího nelze nikoho oslovit a žádný hříšník nebude
získán pro Krista. Na druhé straně, jsou-li spojeni s
Kristem, vlastní-li dary Ducha, pak nejchudší a
nejnevzdělanější z jeho učedníků budou mít sílu, která
bude působit na srdce. Bůh je učiní nástrojem pro působení
nejmocnější autority ve vesmíru.
Duch je životně důležitý. Všechny změny, které v nás
Kristus působí, se dějí působením Ducha svatého. Jako
věřící bychom si měli stále uvědomovat, že bez Ducha
nedokážeme vykonat nic (J 15,5).
Dnes Duch svatý zaměřuje naši pozornost na největší dar
lásky, který Bůh poskytuje ve svém Synu. Naléhá, abychom
neodporovali jeho výzvám, ale přijali jediný způsob, jak se
smířit se svým milujícím a dobrotivým Otcem.