STVOŘENÍ

Adventisté sedmého dne věří...
Bůh je Stvořitel všeho a v Písmu podal spolehlivou zprávu o své stvořitelské činnosti. V šesti dnech Pán stvořil „nebe i zemi i všechno pozemské tvorstvo a odpočinul sedmého dne onoho prvního týdne. Tak ustanovil sobotu jako trvalý památník svého dokončeného stvořitelského díla. První muž a žena byli učiněni k Božímu obrazu jako vrcholné dílo stvoření. Obdrželi vládu nad světem a zodpovědnost pečovat o něj. Svět byl po dokončeném stvoření „velmi dobrý a zvěstoval Boží slávu. Základní věroučné výroky, 6

STVOŘENÍ

Biblická zpráva je prostá. Na Boží stvořitelský příkaz se okamžitě objevilo „nebe, země, moře a všechno, co je v nich (Ex 20, 11). V pouhých šesti dnech došlo ke změně od „pusté a prázdné země k planetě plné života, hemžící se zcela dospělými tvory a rostlinami. Naše planeta hýřila jasnými, čistými, pestrými barvami, tvary a vůněmi. Všechno svědčilo o jedinečném vkusu a jemném citu pro detail a účel.
Pak Bůh „odpočinul , přestal pracovat, aby mohl slavit a radovat se. Krása a velebnost těchto šesti dnů se měla navždy připomínat, protože Bůh „odpočinul , přestal konat. Podívejme se nyní na biblickou zprávu o počátku.
„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla zahalena vodou a temnotou. Prvního dne Bůh oddělil světlo od temnoty. Světlo nazval dnem a tmu nocí.
Druhého dne Bůh „oddělil vody , tedy atmosféru od vody, která zůstala na zemi; tak vznikly vhodné podmínky pro život. Třetího dne Bůh shromáždil vody na jedno místo, a tak vznikla souš a moře. Potom Bůh přioděl holé pobřeží, pahorky a údolí; „země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny (Gn 1,12).
Čtvrtého dne Bůh ustanovil slunce, měsíc a hvězdy „na znamení časů, dnů a let . Slunce mělo vládnout nad dnem a měsíc nad nocí (Gn 1,14-16).
Pátého dne Bůh stvořil ptáky a mořské živočichy. Učinil je „podle jejich druhu (Gn 1,21), což naznačuje, že zvířata, které stvořil se budou rozmnožovat pouze v rámci svých vlastních druhů.
Šestého dne Bůh stvořil vyšší formy života zvířat. Řekl: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře! (Gn 1,24)
Potom jako vrcholný čin stvoření Bůh učinil člověka, „aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil (Gn 1,27). „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. (Gn 1,31)

Boží stvořitelské slovo

„Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. (Žalm 33,6) Jak působila tato stvořitelská moc?
Stvořitelské slovo a preexistentní hmota. Slova první knihy Mojžíšovy „Bůh řekl jsou úvodem k dynamickému Božímu příkazu, který stojí za velkolepými událostmi šesti dnů stvoření (Gn 1, 3.6.9.11.14.20.24). V každém příkazu byla stvořitelská energie, která proměnila planetu „pustou a prázdnou v ráj. „Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. (Ž 33,9) Vskutku, „Božím slovem byly založeny světy (Žd 11,3).
Toto stvořitelské slovo nebylo závislé na preexistentní hmotě (ex nihilo): „Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. (Žd 11,3). Ačkoli Bůh někdy použil již existující hmotu - Adam a zvířata byli učiněni ze země a Eva byla zformována z Adamova žebra (Gn 2,7.19.22). Ostatně, byl to Bůh, který stvořil veškerou hmotu.

Zpráva o stvoření

Ohledně zprávy o stvoření v 1. Mojžíšově již bylo položeno mnoho otázek. Odporují si obě zprávy o stvoření, které obsahuje první kniha Bible, nebo se shodují? Jsou dny stvoření doslovné nebo představují dlouhé časové úseky? Byla nebesa - slunce, měsíc a dokonce i hvězdy stvořeny před pouhými 6000 lety?

2 zprávy o stvoření. Obě biblické zprávy o stvoření, první v Gn 1,1-2,3 a druhá v Gn 2,4-25 se shodují.
První zpráva v chronologickém pořádku popisuje stvoření všech věcí.
Druhá zpráva začíná slovy: „Toto je rodopis nebe a země... . To je výraz, který se v 1. Mojžíšově používá v úvodu rodokmenu (Gn 5, 1; 6,9; 10,1). Tato zpráva popisuje místo člověka ve stvoření. Není přísně chronologická, ale ukazuje, že všechno sloužilo k přípravě prostředí pro člověka. Na rozdíl od první zprávy říká více podrobností o stvoření Adama a Evy a o prostředí, které Bůh vytvořil v zahradě Eden. Navíc nás informuje o podstatě lidství a o Boží vládě. Pouze když tyto dvě zprávy přijmeme jako doslovné a historické, budou se shodovat s ostatními částmi Písma.

Dny stvoření. Dny v biblické zprávě o stvoření jsou doslovné 24 hodinové úseky. Typickým způsobem, jak starozákonní lid Boží vyjadřoval čas, je označení „večer a jitro (Gn 1,5.8.13.19.23.31), přičemž se specifikuje začátek dne - večer neboli západ slunce (viz Lv 23,32; Dt 16,6). Neexistuje žádný důvod pro tvrzení, že tento výraz znamenal například skutečný den v 3. Mojžíšově a tisíce nebo milióny let v 1. Mojžíšově.
Hebrejské slovo překládané v 1. Mojžíšově 1. kap. výrazem den je jom. Je-li jom spojeno s určitým číslem, znamená vždycky doslovný den o 24 hodinách (např. Gn 7,11; Gn 16,1) - to jen potvrzuje, že zpráva o stvoření mluví o doslovných, 24 hodinových dnech.
Deset Božích přikázání poskytuje další důkaz, že zpráva o stvoření v 1 Moj mluví o doslovných dnech. Ve čtvrtém přikázání Bůh říká: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci... V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. (Gn 20,8-11)
Bůh zde znovu stručně podává zprávu o stvoření. Každý den (jom) byl naplněn stvořitelskou činností a týden stvoření pak vyvrcholil sobotou. Sobotní den o 24 hodinách proto připomíná doslovný týden stvoření. Čtvrté přikázání by nemělo smysl, pokud by každý den trval celé věky.
Ti, kteří citují 2 Pt 3,8, že „jeden den je u Pána jako tisíc let a snaží se tak dokázat, že dny stvoření nebyly doslovnými dny o 24 hodinách, přehlížejí skutečnost, že tentýž verš končí slovy „tisíc let jako jeden den . Kdo ve dnech stvoření vidí tisíce let nebo dlouhá neurčitá údobí miliónů nebo dokonce miliard let, zpochybňuje platnost Božího slova - přesně tak jako had sváděl Evu k pochybnostem.
Co je „nebe ? Je pochopitelné, že jsou někteří lidé zmateni verši, které říkají, že Bůh „stvořil nebe a zemi (Gn 1,1; srov. 2,1; Ex 20,11), ale slunce, měsíc a hvězdy stvořil až čtvrtého dne stvořitelského týdne před 6000 lety (Gn 1,14-19). Začala všechna nebeská tělesa existovat v té době?
Stvořitelský týden nezahrnuje nebe, kde Bůh přebýval od věčnosti. „Nebe v první a druhé kapitole 1. Mojžíšovy, se pravděpodobně vztahuje na planety a hvězdy, které jsou nejblíže naší zemi.
Ve skutečnosti země nebyla Kristovým prvním stvořeným dílem, ale pravděpodobněji jeho posledním dílem. Bible popisuje Boží syny, pravděpodobně Adamy všech nepadlých světů, jak se s Bohem setkali v nějaké vzdálené části vesmíru (Jb 1,6-12). Zkoumání vesmírného prostoru neobjevilo dosud žádné obydlené planety. Ty jsou pravděpodobně někde v nekonečném prostoru, mimo dosah našeho hříchem poskvrněného slunečního systému, zajištěny proti infekci hříchu.

Bůh stvoření

Jaký je náš Bůh Stvořitel? Má tato nekončená Osobnost zájem o nás - nepatrné částečky života ve vzdálené části vesmíru? Soustředil se Bůh po stvoření země na větší a lepší věci?

Pečující Bůh. Biblický záznam o stvoření začíná zprávou o Bohu a potom mluví o lidech. Ukazuje, že stvořením nebe a země Bůh připravoval pro lidstvo dokonalé prostředí. Člověk, muž a žena, byl jeho vrcholným uměleckým dílem.
Zpráva představuje Boha jako pečlivého projektanta, který má o své stvoření zájem. Vytvořil pro ně zvláštní zahradní domov a svěřil jim odpovědnost za jeho rozvoj. Stvořil lidské bytosti tak, aby s ním mohly navázat vztah. Neměl to být vynucený, nepřirozený vztah. Stvořil je se svobodou volby a se schopností milovat ho a sloužit mu.

Kdo byl oním Bohem-Stvořitelem? Na stvoření měli podíl všichni členové Trojice (Gn 1,2.26). Aktivním činitelem však byl Syn Boží, preexistentní Kristus. V úvodu své zprávy o stvoření Mojžíš napsal: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Jan měl tato slova na mysli, když popsal Kristovu roli při stvoření takto: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh... Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. (J 1,1-3). Pak na tomtéž místě Jan plně objasňuje, o kom píše: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. (J 1,14) Ježíš byl Stvořitel, na jehož příkaz vznikla země (viz také Žd 1,2).

Projev Boží lásky. Jak hluboká je Boží láska! Když Kristus s laskavou péčí klečel u Adama a tvořil ruku prvního člověka, musel vědět, že lidské ruce je možné zneužít a že jej nakonec přibijí na kříž. V určitém smyslu se stvoření spojuje s křížem, neboť Kristus Stvořitel byl zabit od počátku světa (Zj 13,8, kral.). Jeho božské předzvědění jej nezastavilo. Pod zlověstným mrakem Golgoty Kristus vdechl do Adamova chřípí dech života, i když věděl, že tento stvořitelský čin jej připraví o jeho vlastní život. Základem stvoření je láska, kterou nedokážeme pochopit.

Smysl stvoření

Láska motivuje všechno, co Bůh činí, neboť on je láska (1 J 4, 8). Nestvořil nás jen proto, abychom ho mohli milovat, ale aby také on mohl milovat nás. Jeho láska ho vedla k tomu, že se ve stvoření rozdělil o jeden z největších darů, jaké může dát - život. Naznačuje Bible, co je cílem existence vesmíru a jeho obyvatel?

Zjevovat Boží slávu. Svým stvořeným dílem Bůh zjevuje svou slávu. „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. (Ž 19,1-4)
Proč tolik vyvyšovat Boží slávu? Příroda je Božím svědkem. Božím úmyslem je, aby stvořené věci vedly lidi k jejich Stvořiteli. Pavel říká: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Ř 1,20)
Tím, že nás příroda přitahuje k Bohu, poznáváme více Boží vlastnosti, které pak můžeme uplatnit ve svém vlastním životě. Tím, že budeme odrážet Boží charakter, vzdáváme slávu Bohu a tak plníme účel, pro který jsme byli stvořeni.

Osídlit svět. Stvořitel nechtěl, aby se země stala osamocenou a prázdnou planetou. Měla být obydlena (Iz 45,18). Když první člověk cítil potřebu společníka, stvořil Bůh ženu (Gn 2,22; 1 K 11,9). Proto Bůh vytvořil instituci manželství (Gn 2,22-25). Stvořitel tomuto páru svěřil nejen vládu nad tímto nově stvořeným světem, ale slovy „ploďte a množte se (Gn 1,28) jim udělil přednost účastnit se na jeho vytváření.

Význam stvoření

Lidé jsou v pokušení přehlížet učení o stvoření. Říkají: „Koho zajímá, jak Bůh stvořil zemi? My spíše potřebujeme vědět, jak se dostat do nebe. Avšak učení o Božím stvořitelském díle vytváří „nepostradatelný základ pro křesťanskou a biblickou teologii . Řada základních biblických pojmů vychází z učení o Božím stvoření. Vědomí toho, jak Bůh stvořil nebe a zemi„ může ve svých důsledcích opravdu pomoci člověku nalézt cestu k novému nebi a nové zemi, o níž hovoří Jan ve Zjevení. Jaké důsledky vyplývají z učení o stvoření?

Lék na modloslužbu. Boží stvořitelská moc Boha odlišuje od všech jiných bohů (1 Pa 16,24-27; Ž 96,5.6; Iz 40,18-26; 42,5-9; 44) . Máme uctívat Boha, který nás stvořil, a ne bohy, které jsme si udělali sami. Pro svou stvořitelskou moc si zasluhuje naši úplnou věrnost. Každý vztah, který tuto věrnost narušuje, je modloslužbou a podléhá Božímu soudu. Tak se věrnost Stvořiteli stává záležitostí života nebo smrti.

Základ pravé bohoslužby. Naše bohoslužba je založena na skutečnosti, že Bůh je náš Stvořitel a my jsme jeho stvoření (Ž 95,6) . Důležitost této myšlenky je vyjádřena ve výzvě všem obyvatelům země, kteří žijí těsně před Kristovým druhým příchodem - mají se klanět Tomu, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod„ (Zj 14,7).

Sobota - památník stvoření. Bůh ustanovil sedmý den - sobotu, aby nám každý týden připomínala, že jsme jeho stvoření. Sobota je darem milosti, která hovoří ne o tom, co jsme učinili my, ale co učinil Bůh. Tento den Bůh zvláštním způsobem požehnal a posvětil, abychom nikdy nezapomněli, že kromě práce má život obsahovat i společenství se Stvořitelem, odpočinek a oslavování předivných Božích stvořitelských skutků (Gn 2,2.3). Stvořitel umístil toto přikázání do středu mravního zákona jako věčné znamení a symbol stvoření, protože chtěl zdůraznit jeho důležitost jako posvátného památníku své stvořitelské moci (Ex 20,8-11; 31,13-17; Ez 20,20; viz kapitola 19).

Manželství - Boží ustanovení. Během stvořitelského týdne Bůh vytvořil manželství jako Boží ustanovení. Božím úmyslem bylo, aby toto svaté spojení dvou bytostí bylo nezrušitelné. Muž měl „přilnout ke své ženě a měli „se stát jedním tělem (Gn 2,24; Mk 10,8; viz také kapitola 22).

Základ pro správné sebehodnocení. Zpráva o stvoření říká, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. Toto poznání nám umožňuje mít správnou představu o hodnotě jednotlivce. Nenechává prostor pro sebepodceňování. Ve stvoření nám patří jedinečné místo. Máme zvláštní přednost trvalé komunikace se Stvořitelem a možnost se mu stále více podobat.

Základ pravého společenství. Bůh Stvořitel se stává Otcem (Mal 2,10), proto i celé lidstvo je bratrským společenstvím. Je naším Otcem a my jsme jeho děti. Bez ohledu na pohlaví, rasu, vzdělání nebo postavení, byli všichni lidé stvořeni k Božímu obrazu. Kdyby lidé pochopili a řídili se tímto poznáním, pak by přestal existovat rasismus, slepý fanatismus a každá další forma diskriminace.

Osobní správcovství. Protože nás Bůh stvořil, patříme jemu. Z toho vyplývá, že je svatou odpovědností být věrnými správci svých tělesných, duševních i duchovních schopností. Jednání v naprosté nezávislosti na Stvořiteli je výrazem nevděčnosti (viz kapitola 20).

Odpovědnost za prostředí. Při stvoření Bůh postavil prvního muže a ženu do zahrady (Gn 2,8). Měli obdělávat půdu a panovat„ nad veškerými druhy zvířat (Gn 1,28). Bůh nám tak svěřil odpovědnost za zachování našeho prostředí.

Důstojnost tělesné práce. Stvořitel žádal Adama, aby zahradu Eden „obdělával a střežil (Gn 2,15). Tím, že určil lidem užitečnou práci v dokonalém světě, ukázal, jak důstojná je tělesná práce.

Hodnota hmotného vesmíru. Na konci každého dne stvoření Bůh řekl, že to, co učinil, bylo „dobré (Gn 1,10.12.18.21.25). O svém dokončeném díle prohlásil, že je „velmi dobré (Gn 1,31). Takto stvořená hmota není ve skutečnosti zlá, ale dobrá.

Lék na pesimizmus, samotu a bezvýznamnost. Zpráva o stvoření ukazuje, že život nevznikl náhodnou evolucí, ale že vše bylo stvořeno s určitým záměrem. Lidé byli stvořeni pro věčně trvající vztah se samotným Stvořitelem. Když pochopíme, že jsme byli stvořeni s určitým záměrem, dostane život smysl. Zmizí bolestná prázdnota a nespokojenost, kterou mnozí lidé pociťují a bude nahrazena Boží láskou.

Svatost Božího zákona. Boží zákon existoval už před pádem do hříchu. I ve svém nepadlém stavu mu byli lidé podřízeni. Varoval před sebezničením, ukazoval hranice svobody (Gn 2,17) a zajišťoval štěstí a mír poddaných Božího království (Gn 3,22-24; viz kapitola 18).

Posvátnost života. Život je posvátný proto, že Tvůrce života má stále podíl na vzniku nového lidského života. David velebí Boha za podíl na jeho narození: „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň; podivuhodně jsem utvořen... Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize. (Ž 139,13-16) U Izaiáše se Pán představuje jako Ten, „který tě vytvořil v životě matky (Iz 44,24). Jelikož život je Boží dar, musíme si ho vážit: máme mravní povinnost jej chránit.

Boží stvořitelské dílo pokračuje

Dokončil Bůh své stvořitelské dílo? Zpráva o stvoření končí konstatováním: „Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. (Gn 2,1) Nový zákon potvrzuje, že Boží stvoření bylo ukončeno „od chvíle, kdy stvořil svět (Žd 4,3). Znamená to, že Ježíšova stvořitelská energie již nepůsobí? Vůbec ne. Stvořitelské slovo stále různým způsobem působí.
1. Kristus a jeho stvořitelské slovo. Čtyři tisíce let po stvoření řekl setník Kristu: „Řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. (Mt 8,8) Stejně, jako tomu bylo při stvoření, Ježíš řekl, a sluha byl zdráv. Během Ježíšovy pozemské služby stejná stvořitelská energie, která vnesla kdysi život do bezduchého Adamova těla, křísila mrtvé a přinášela nový život postiženým, kteří ho prosili o pomoc.
2. Stvořitelské slovo dnes. Svět ani vesmír neexistují ze své vlastní síly. Bůh, který ho stvořil, je také udržuje a zachovává. Je to On, kdo „zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí (Ž 147,8.9; Jb 26,7-14). On všechno udržuje svým slovem a „všechno jím stojí (Ko 1,17, kral.; Žd 1,3).
Každá buňka našeho těla je závislá na Bohu. Každý dech, každý úder srdce, každé mrknutí oka mluví o péči laskavého Stvořitele. „V něm žijeme, pohybujeme se, jsme. (Sk 17,28)
Boží stvořitelská moc působila nejen při stvoření, ale také ve vykoupení a obnově. Bůh tvoří nové srdce (Iz 44,21-28; Ž 51,12). Pavel říká: „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky. (Ef 2,10) „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. (2 K 5,17) Bůh, který ve vesmíru vytvořil tolik galaxií, používá tutéž sílu při proměně nejubožejšího hříšníka ke svému vlastnímu obrazu.
Tato vykupující a obnovující síla není omezena pouze na změnu lidského života. Stejná moc, která původně stvořila nebe a zemi, je znovu po posledním soudu stvoří a učiní z nich nové a velkolepé stvoření: nová nebesa a novou zemi (Iz 65,17-19; Zj 21).

Stvoření a spasení

V Kristu se setkává stvoření se spasením. On stvořil velkolepý vesmír a dokonalý svět. Mezi stvořením a spasením však existují významné protiklady, ale i podobnosti.

Trvání stvoření. Při stvoření Kristus přikázal a okamžitě se stalo. Stvoření bylo výsledkem moci jeho slova, ne přeměn v dlouhých časových údobích. Bůh všechno stvořil v šesti dnech. Ale proč stvoření trvalo i těchto šest dní? Nemohl promluvit jen jednou a v jediném okamžiku uvést všechno v existenci?
Bůh se v těchto šesti dnech radoval z rozvoje naší planety. Možná tento prodloužený„ čas souvisí s hodnotou, kterou Bůh dal každé stvořené věci nebo s jeho přáním ustanovit sedmidenní týden jako model pro střídání práce a odpočinku člověka.
Spasení však nevzniklo pouhým slovem. Proces záchrany lidí trvá tisíciletí. Obsahuje starou a novou smlouvu. Třicet tři a půl let Kristova pozemského života a takřka 2000 let jeho následující nebeské přímluvné služby. Je to dlouhé časové rozpětíĘ- podle biblické chronologie asi 6000 let od stvoření světaĘ- a lidstvo se dosud nenavrátilo do zahrady Eden.
Kontrast mezi dobou potřebnou pro stvoření a pro nové stvoření ukazuje, že Bůh vždy jedná ve prospěch lidstva. Krátká doba, potřebná pro stvoření, zjevuje jeho touhu stvořit vyspělé tvory, kteří by se mohli radovat z jeho stvoření. Zpoždění dokončení stvoření proto, že by bylo závislé na procesu postupného vývoje v průběhu dlouhých časových údobí neodpovídá charakteru milujícího Boha. Množství času potřebné na nové stvoření naopak zjevuje Boží lásku a touhu spasit co nejvíce lidí (2 Pt 3,9).

Kristovo stvořitelské dílo. V Edenu Kristus vyslovil stvořitelské slovo. V Betlémě „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (J 1,14) - Stvořitel se stal součástí stvoření, a tak se snížil až k nám! Ačkoli nikdo z lidí nebyl svědkem Kristova stvoření světa, mnozí byli svědky jeho moci, která dala zrak slepému (J 9,6.7), řeč němému (Mt 9,32.33), uzdravení malomocným (např. Mt 8,2.3) a život mrtvým (např. J 11,14-45).
Kristus přišel jako druhý Adam, jako nový počátek lidstva (Ř 5) . Kristus dal lidem v Edenu strom života, ale člověk jej přibil na dřevě Golgoty. V ráji byl člověk krásný, stvořen k obrazu Božímu, na Golgotě však visel zesláblý Člověk jako zločinec. V oba pátky, při stvoření i ukřižování, zvěstoval výrok „Dokonáno jest (Gn 2,2; J 19, 30) dokončení stvořitelského díla. První část Kristus vykonal jako Bůh, druhou jako člověk; nejprve v plné síle, potom v lidském utrpení; první na čas, druhou pro věčnost; jedna část podlehla pádu, v druhé však Kristus zvítězil nad satanem.
Dokonalé Kristovy božské ruce daly nejdříve člověku život; a byly to ruce Kristovy, probodené a zkrvavené, které člověku dají život věčný, neboť člověk byl nejen stvořen, ale může se také stát novým stvořením. Obě stvoření jsou dílem Kristovým. Žádné z nich není výsledkem přirozeného vývoje.
Tím, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu, jsme byli povoláni k tomu, abychom oslavovali Boha. Bůh zve každého z nás, jako korunní dílo svého stvoření, abychom s ním vstoupili do společenství a denně hledali Kristovu obnovující moc, abychom tak byli schopni lépe zrcadlit jeho obraz k Boží slávě.

|Zpět| |Hlavní menu|